Nevidět přes hodiny rádio

Řekneme-li o někom, že přes stromy nevidí les, je tím obyčejně myšleno, že přes samotné detaily zapomíná myslet na celek. V současnosti se ale zdá, že toto rčení prozrazuje i něco hlubšího o tom, jak naše mysl funguje. V posledních zhruba deseti letech se do středu pozornosti mnoha psychologů dostala tzv. „Construal level theory“ (CLT). V základu této teorie stojí prosté pozorování, že různé události, objekty, lidé (a další objekty zájmu*) jsou pro jednotlivce různě „psychologicky vzdálené“ - ať už časově, místem nebo třeba i pravděpodobností výskytu (přičemž ty pravděpodobnější jsou „bližší“). Tato vnímaná vzdálenost pak zásadně ovlivňuje to, jak jsou dané události v naší mysli reprezentovány.

Objekty, které jsou vzdáleny, bývají reprezentovány na vyšší úrovni – jako abstraktní, koherentní, široké a relativně jednoduché (v tom slova smyslu, že neobsahují detaily, informace o kontextu apod.) koncepty. V našem případě by to tedy byl „les“. Naopak blízké události jsou reprezentovány na úrovni nižší – jako konkrétní, jasně definované, pozorovatelné a od okolí snadno vymezitelné. Tedy „strom“. Podle CLT je toto rozlišení úrovní, v kterých se naše mysl pohybuje, užitečné. Má totiž ten důsledek, že pokud člověk o vzdáleném objektu přemýšlí, přemýšlí nad ním jinak, než kdyby byl blízký – a to do značné míry podle toho, na jaké úrovni konstruktů se pohybuje. Do hry zde totiž vstupuje fakt, že na vyšší úrovni bývají reprezentovány hlavní funkce předmětů (schopnost jezdit u auta; schopnost volat u mobilu) a na úrovni nižší jejich periferní vlastnosti (barva auta či rozlišení fotoaparátu v mobilním telefonu). Následující experiment by měl blíže objasnit základní myšlenku.

Experimentátoři rozdělili pokusné osoby do dvou skupin:

1. První skupině řekli: „Představte si, že si [zítra (polovina respondentů)/příští rok (druhá polovina respondentů)] půjdete koupit rádio. Potřebujete nějaké jednoduché, do kuchyně, na němž byste mohli poslouchat ranní programy a hudbu, když vstáváte. Poté, co jej koupíte a přijdete domů, zjistíte, že se hodí skvěle na místo, kam jste jej chtěli dát a že kvalita zvuku je výborná. Nicméně rovněž zjistíte, že hodiny, které má toto rádio integrované, jsou víceméně k ničemu. Čísla jsou totiž velmi malá a dají se číst pouze tak, že stojíte přímo před rádiem.“ (Skupina „Good radio, poor clock“ v tabulce níže).
2. Druhé skupině řekli: „Představte si, že si (zítra/příští rok) půjdete koupit rádio. Potřebujete nějaké jednoduché, do kuchyně, na němž byste mohli poslouchat ranní programy a hudbu, když vstáváte. Poté, co jej koupíte a přijdete domů, zjistíte, že když jej dáte na místo, kam jste jej původně chtěli dát, tak je příjem mizerný. Abyste dosáhli rozumného příjmu, musíte jej dát na místo, kam se moc nehodí. Na druhou stranu rovněž zjistíte, že hodiny, které má toto rádio integrované, jsou skvělé. Čísla jsou totiž velká a dobře čitelná a čas tak můžete přečíst z libovolného místa v kuchyni.“ (Skupina „Poor radio, good clock“).

Poté byly probandi požádáni o to, aby na stupnici od 1 do 10 vyznačili, jak moc by byli s takovým rádiem spokojeni. Jak se tato malá manipulace – totiž koupení zítra či příští rok – projevila na tom, jak moc by byli kupující s produktem spokojeni, shrnuje tabulka níže:

Dobré rádio bylo vždy hodnoceno lépe než to špatné, ale mělo-li být koupeno příští rok, bylo hodnoceno lépe než kdyby mělo být koupeno zítra. Na druhou stranu špatné rádio bylo hodnoceno lépe, mělo-li být zakoupeno zítra, ale hůře, mělo-li být zakoupeno za rok. Vysvětlení je relativně jednoduché – protože hlavní funkcí rádia je dobře hrát, je tato jeho funkce reprezentována na vyšší úrovni. Kvalita integrovaných hodin je naopak reprezentována na úrovni nižší. Mají-li tedy lidé hodnotit rádio, který si mají zakoupit zítra, pracují, jak tvrdí CLT, spíše s konstrukty nižší úrovně, do kterých spadá i kvalita hodin. A protože ty byly jednou dobré a jednou špatné, ovlivňovaly posun v celkovém hodnocení rádia oběma směry. Naopak mají-li lidé hodnotit rádio, které si mají koupit až za rok, operují podle CLT s konstrukty vyšší úrovně a pro hodnocení rádia tedy berou v potaz zejména kvalitu reprodukce, zatímco kvalita hodin je zase až tolik nezajímá.

Na podobné téma bylo provedeno mnoho výzkumů, které potvrzují hypotézy z CLT vyplývající. Osobně se mi líbí výzkum, v němž se experimentátoři zaměřili na morální usuzování [1]. Protože morální hodnoty a přesvědčení (nespat se sourozencem, nejíst svého mrtvého psa, nevytírat si doma státní vlajkou) jsou konstrukty vyšší úrovně, měl by být podle CLT rozdíl v tom, zda prohřešek proti těmto zásadám provede člověk zítra nebo napřesrok. Jakkoliv se to může zdát neuvěřitelné, přesně takový výsledek výzkumníkům vyšel. Grafické znázornění je vidět níže, bod 0 znamenal, že daný čin by nebyl „ani špatný, ani dobrý“ a bod 5 znamenal „úplně špatný“.

Vzhledem k tomu, že tato teorie má velice široké využití a poskytuje řadu nových možností vysvětlení, lze ještě očekávat mnoho zajímavých a i na běžný život orientovaných výzkumů.

* V dalším textu budu používat z úsporných důvodů pouze slova „objekt“, myšleny jsou ovšem i nadále různé události, lidé a podobně.

-- Marek

Zdroje:
[1] Eyal, T., Liberman, L., & Trope, Y. (2008). Judging near and distant virtue and vice. Journal of Experimental Social Psychology, 44, 1204-1209.
Trope, Y., & Liberman, N. (2003). Temporal construal. Psychological Review, 110, 403-421.
Trope, Y., & Liberman, N. (2000). Temporal construal and time-dependent changes in preference. Journal of Personality and Social Psychology, 79, 876-889.
Fujita, K., & Han, H, A. (2009). Moving beyond deliberative control of impulses: The effect of construal levels on evaluative associations in self-control conflicts. Psychological Science, 20, 799-804.