Před vstupem na jeviště netančete naplno

Lektoři tance občas využívají při tréninku „markování,“ aby studentům odlehčili fyzickou námahu. Markování znamená tančení choreografie se zapojením zhruba polovičního úsilí. Řada pohybů je přitom pouze naznačována – výskoky nemusí být tak vysoké, špičky stoprocentně napnuté, otočky tak svižné. Jedná se o redukovanou formu výkonu, jejímž ekvivalentem je broukání melodie při učení nové skladby nebo naznačování prstokladu či pohybů smyčce u hudebníků.

Je nečestnosť nákazlivá?

V dnešnej dobe je takmer nemožné otvoriť noviny alebo zapnúť televíziu bez toho, aby nás nezahltili správy o daňových a poistných podvodoch, zamestnaneckých krádežiach alebo dopingových aférach známych športovcov. Keďže sa na každom kroku stretávame s priamymi príkladmi nečestného správania, je na mieste položiť si otázku, aký to má vplyv na našu bezúhonnosť v jednaní.

Černý, vzdělaný a světlejší

Myslíte si, že vzdělanější černoši mají světlejší barvu pleti? A bez ohledu na to, jak tomu je ve skutečnosti – myslíte si, že byste si vzdělaného černocha pamatovali jako méně černého, než ve skutečnosti byl? Avi Ben-Zeeva ze San Franciské státní univerzity a jeho kolegy napadlo, že možná ano a rozhodli se tuto hypotézu experimentálně ověřit.

Dobré lampy jsou ta nejlepší policie

Americký spisovatel a filozof Ralph Waldo Emerson jednou napsal, že plynové osvětlení je nejlepší noční policie, protože vesmír je chráněn nemilosrdnou pozorností (tma totiž skrývá identitu a snižuje zábrany). Dřívější výzkumy ukázaly, že k napadení dochází nejčastěji za tmy a že tmavé místnosti podporují agresivní chování. Je totiž jednodušší chovat se neeticky, když vás nikdo nemůže poznat - a k  pocitu anonymity tma velmi pomáhá. Stejně jako malé děti, když hrají na schovávanou, zavřou oči a věří, že je jiní nemohou vidět, může tma vést dospělé k pocitu, že jsou skryti bez ohledu na to, zda je to pravda. Chen-Bo Zhong, Vanessa K. Bohns, a Francesca Gino se rozhodli zjistit, zda tma skutečně ovlivní chování lidí.

Podvádzanie – zisk vs. svedomie

Predstavte si nasledovnú situáciu. Máte možnosť získať desiatky dolárov v priebehu niekoľkých minút. Bez akéhokoľvek rizika alebo následkov. Jediné, čo musíte urobiť, je – podvádzať. Urobili by ste to?

Co zmůže jeden hlas?

Řídit se chováním druhých lidí může být často rozumné a výhodné. Předpokladem je, že druzí mají na rozdíl od nás informace o tom, co je užitečné či prospěšné. Místo vynakládání času a námahy na vlastní obstarání těchto informací nám pak stačí jejich chování napodobit a dosáhnout stejných výsledků. Výsledný jev můžeme popsat jako stádní chování či informační kaskádu [1]. Nezáleží při tom, zda jde o pračlověka pozorujícího členy jiné tlupy konzumující neznámou bylinu, o turistu vybírajícího restauraci, kde již jí více hostů, anebo zákazníka digitálního obchodu s hudbou kupujícího nejstahovanější album. Opravdu nezáleží? Zatímco v prvních dvou situacích je chování druhých dobrým vodítkem pro vlastní chování, v třetím případě tomu tak není. Proč? Pralidé by po snězení jedovaté byliny zemřeli a šance vidět je u její konzumace by tak byla jen velmi malá. Platit plnou restauraci figurantů předstírajících, že jim v ní chutná, by se nikomu nevyplatilo. V těchto a podobných situacích je chybné chování potrestáno, což vytváří tlak na jeho odstranění a snižuje pravděpodobnost, že ho budeme moct vidět. Naopak chybný výběr hudebního alba s sebou nese jen relativně nízké náklady a korekce chybného rozhodnutí je proto málo pravděpodobná. Řídit se v takovýchto situacích chováním druhých tudíž nemusí vést k zvlášť dobrým výsledkům [2].

Tržní ekonomika dělá z lidí vrahy – Zn.: Již za 5 eur.

Myšlenka, že tržní prostředí může vést k úpadku morálních hodnot, není nijak originální. Otázkou je, jak tuto intuitivně přitažlivou hypotézu vědecky zkoumat. Jde o to, že v běžném životě instituce (jako např. trh) a hodnoty vznikají a vyvíjejí se společně a zároveň v interakci s nejrůznějšími dalšími faktory, což znemožňuje určit, jestli je právě trh příčinou morálního úpadku.

Pamatujete si, jak vám jako dětem bylo špatně z vajíčkového salátu? Ne… anebo vlastně ano?

Lidská paměť je nestálá. Vzpomínky se mění s každým vybavením, proto zvláště ty staré, které mají svůj počátek v dětství, jsou náchylné k nejrůznějším zkreslením. Tak je například možné barvitým popisem vytvořit vzpomínku na událost, která se nestala, jak o tom už psal Štěpán. V experimentu, který zde popisuji, zašli vědci ještě o kousek dál: rozhodli se zjistit, zda falešné vzpomínky mohou dlouhodobě ovlivňovat chování. U účastníků výzkumu vytvořili přesvědčení, že jim jako malým dětem bylo špatně z vajíčkového salátu, a pak v několika následujících setkáních sledovali, zda tato sugesce ovlivňuje jejich stravovací preference.

Iluzí k vítězství

Je možné, že by pro vás bylo snazší se trefit do koše v basketbalu nebo do jamky v golfu, pokud by vám připadaly koš či jamka větší? Nový výzkum ukazuje, že ano.

Kdybych byl na tvém místě…

Málokdo o sobě může říct, že si potřásl sám se sebou pravicí. Přesto se přesně to zdálo účastníkům další studie z laboratoře Henrika Ehrssona.