Mozek a naše duše

Pokud máte alespoň maličký zájem o psychologii, neurovědy a příbuzné obory (a asi máte, jinak byste tento článek nečetli), nemohli jste uniknout krásným barevným obrázkům mozku. Pocházejí většinou z funkční magnetické rezonance (fMRI) a zachycují aktivitu mozku při různých činnostech. Pokud je váš zájem větší než maličký, asi víte, že tyto obrázky ve skutečnosti neukazují přímo aktivitu mozku, ale že je to celé mnohem složitější. Ukazují totiž změnu poměru okysličené a neokysličené krve v zkoumané části mozku. A i to je značné zjednodušení.

Američtí psychologové McCabe a Castel se pokusili odpovědět na otázku, co s námi tyto obrázky dělají. Konkrétně se zaměřili na to, zda je možné, že samotná přítomnost těchto obrázků nějak mění vnímání textu, který doprovází.

V první studii rozdali zhruba 150 pokusným osobám text, který se zabýval smyšlenými výsledky výzkumu. Podle textu tento výzkum dospěl využitím zobrazovacích metod k tomu, že sledování televize úzce souvisí s matematickými schopnostmi, protože obě činnosti aktivují stejná mozková centra. Sledování televize má tedy díky tomu údajně zlepšovat matematické schopnosti. Jestli se vám zdá tato argumentace pomýlená, je to jen dobře – ona skutečně záměrně pomýlená byla. Jedna část účastníků výzkumu měla tento text navíc doplněn obrázky mozku, které ukazovaly aktivitu různých částí mozku při těchto dvou činnostech. Druhá část účastníků četla stejný text, ale místo mozku viděla graf zobrazující aktivitu zkoumané části mozku při sledování televize a počítání. Vyplývalo z něj, že aktivita byla víceméně stejná. Třetí část probandů četla pouze text bez jakýchkoliv obrázků. Výzkumné osoby měly označit, nakolik souhlasí s tím, že „vědecká argumentace v článku byla smysluplná“. Výsledky spolu s použitými materiály vidíte na následujícím obrázku (1=silně nesouhlasím; 4=silně souhlasím).

Účastníci výzkumu, kteří četli text doplněný obrázky mozku, spíše souhlasili oproti ostatním účastníkům s tvrzením, že argumentace v mizerném článku byla smysluplná.

Tento nález samozřejmě nenechal výzkumníky chladné a dále tedy zjišťovali, jestli rozdíl nemůže být způsoben tím, že v porovnání s grafem je obrázek mozku složitější vizuální informací, což by mohlo ovlivnit usuzovaní pokusných osob. Ukázalo se, že nemůže – byla-li místo grafu použita topografická mapa aktivity mozku, která je rovněž velmi složitou vizuální informací, stále byl rozdíl v hodnocení zachován.

Protože byl text, který pokusné osoby četly, smyšlený a navíc v něm byla chybná argumentace, zkoumali rovněž experimentátoři, zda stejný efekt naleznou i u reálných publikovaných textů. Z webu BBC stáhli text, který popisoval výzkum, podle nějž lze v fMRI poznat, kdy osoba lže (zřejmě se jednalo o tento článek). Opět dali tento text posoudit pokusným osobám, z nichž polovina dostala text s obrázky mozku (obrázky byly stejné jako v prvním výzkumu, nenesly tedy žádnou informaci), zatímco druhá polovina dostala pouhý text. Respondenti měli po přečtení vyznačit, nakolik souhlasí s tvrzením článku, že zobrazovaní mozku může být použito jako detektor lži.

Jak je z grafu patrné, i v situaci, kdy respondenti četli reálný populárně-vědecký článek, se míra souhlasu s jeho výsledkem lišila podle toho, zda byly v textu obrázky, nebo ne.

Některým z vás je již nyní jasné, že jsem vás skutečně minulý týden trochu manipuloval.

-- Marek

McCabe, D. P., & Castel, A. D. (2008). Seeing is believing: the effect of brain images on judgments of scientific reasoning. Cognition, 107, 343–352. [pdf / abstrakt]