Myšlenka, že tržní
prostředí může vést k úpadku morálních hodnot, není nijak originální. Otázkou
je, jak tuto intuitivně přitažlivou hypotézu vědecky zkoumat. Jde o to, že
v běžném životě instituce (jako např. trh) a hodnoty vznikají a vyvíjejí
se společně a zároveň v interakci s nejrůznějšími dalšími faktory, což
znemožňuje určit, jestli je právě trh příčinou morálního úpadku.
Naštěstí existuje
přebytek laboratorních myší (které z nejrůznějších příčin nebyly vhodné
pro plánované biologické výzkumy – např. u nich nedošlo k požadované
genetické mutaci) a přebytek grantových prostředků (alespoň v Německu). Díky
tomu mohli výzkumníci Armin Falk a Nora Szech z univerzit v Bonnu a
Bambergu zkoumat vliv tržního prostředí na morální hodnoty
v kontrolovaných laboratorních podmínkách.
V každé
variantě jejich základního experimentu šlo o volbu mezi a) životem jedné myšky a nezískáním finanční odměny, a b) usmrcením myšky a získáním odměny.
Pokud se ti citlivější z vás hrozí nad neetičností výzkumu, při kterém
umírají nevinná zvířátka, můžete zůstat klidní – jelikož se jedná o výše
zmíněné „přebytky“, byli by všichni hlodavci usmrceni tak či tak (ubytování a
strava pro jednu myš po dobu jejího očekávaného dožití, tj. 2 roky, je
relativně nákladnou záležitostí). Naopak ty šťastnější myšky, jejichž probandi raději
oželeli finanční odměnu, byly před tímto osudem zachráněny, jelikož jim
výzkumníci péči na další dva roky zaplatili. (O původním osudu myší se účastníci
dozvěděli až po skončení experimentu, takže během něj rozhodovali pouze o životě
a smrti myšky, a ne o záchraně myši určené na smrt.)
Jak ale můžeme
pomocí zabíjení myší zkoumat vliv trhu na morálku? Falk a Szech to udělali
srovnáním podílů účastníků ochotných zabít myš výměnou za získání finanční
odměny (10 eur nebo méně) v tržních a ne-tržních podmínkách rozhodování.
Pokud by byl podíl v obou typech situací stejný, tržní prostředí nejspíš
na morální hodnoty žádný vliv nemá. Pokud se ale v tržním prostředí ochota
zabíjet pro peníze zvýší, můžeme tento výsledek interpretovat jako úpadek
morálních hodnot způsobený trhem. Výsledek lze vidět na grafu níže. V
„individuální“ (tj. ne-tržní) situaci je myš za 10 či méně eur ochotných zabít
asi 40% osob, zatímco ve dvou tržních podmínkách (trh se dvěma či s vícero
účastníky) se tento podíl zvedl na 70 – 75%.
Ne-tržní skupina (celkem
124 lidí) byla postavena před jednoduchou volbu ze dvou možností – a) přežití myši a žádná odměna a b) smrt myši a získání 10 eur. V této situaci bylo 46% subjektů
ochotných myš pro peníze zabít. Podobně velká část probandů (43% z 96 lidí)
byla ochotna myš za 10 eur zabít i v jiné verzi experimentu, v níž nebyla
částka 10 eur pevně dána, ale účastníci mohli z nabídky rostoucích částek sami
zvolit, jestli by za ni již byli ochotni nechat myš umřít. Následně byla jedna částka
náhodně zvolena a příslušné rozhodnutí vykonáno. Zdá se tedy, že při
individuálním rozhodování v netržním prostředí má stabilně zhruba pro
polovinu studentů porušení morálního imperativu „nezabíjej“ vyšší cenu než 10
eur. Co se ale stane s touto morální hodnotou, když do hry vstoupí trh?
V první tržní
skupině se probandi rozhodovali o smrti a penězích v podmínkách trhu
se dvěma účastníky. Účastníkovi v roli prodávajícího byla stejně jako
osobám v ne-tržní skupině svěřena myš a zároveň mu bylo umožněno stanovit
cenu, za kterou je ochoten nechat myš zabít. Druhý účastník – kupující – dostal
k dispozici 20 eur, z nichž mohl libovolnou částku nabídnout prodávajícímu.
Kupující a prodávající potom mohli smlouvat a pokud obchod proběhl (tj. obě
strany se domluvily na určité ceně), kupující dostal 20 eur mínus smluvenou
cenu, prodávající dostal smluvenou cenu a myš byla zabita. Pokud se ale
účastníci nedomluvili, nikdo nedostal žádné peníze a myš přežila. Prodávající
byl vlastně ve velice podobné situaci, jako byla pokusná osoba ve variantě
s volbou z nabídky částek popsané výše. Čekali bychom proto, že
necelá polovina prodávajících bude požadovat minimálně 10 eur – možná i více,
když uvážíme, že pro kupujícího je lepší zaplatit i 19 eur a získat tak alespoň
euro pro sebe, než nezískat nic.
Ve skutečnosti ale
bylo v této variantě za cenu rovnou nebo nižší než 10 eur ochotných myš
zabít až 72% prodávajících (z celkového počtu 36). Prakticky stejné výsledky
přinesla i další tržní varianta, kde bylo na jednom trhu s podobnými
pravidly jako výše vždy devět prodávajících a sedm kupujících (z 54
prodávajících akceptovalo 10 eur a méně
76% – kupujících bylo přitom v každé
skupině o dva méně, takže všichni prodávající ani prodat nemohli a jde proto o
dolní odhad jejich ochoty zabíjet pro peníze).
Pro zajímavost – ve
výše zmíněné ne-tržní variantě s volbou z nabídky různě vysokých
částek bylo 72% účastníků ochotných zabíjet až pro odměnu ve výši 47,5 eura. Průměrná
smluvená cena v tržním prostředí s vícero účastníky byla pouze 5,1
euro – za takto nízkou částku ale bylo v ne-tržní situaci ochotných myš
zabít pouze 34% účastníků.
Z experimentů
tedy plyne, že v tržním prostředí se větší část účastníků rozhodne
zachovat nemorálně (tj. porušit morální příkaz „nezabiješ!“) a dokonce za menší
finanční odměnu, než pokud se rozhodují individuálně.
A jaká jsou dle
autorů možná vysvětlení pozorovaného jevu? V první řadě je rozhodnutí na
trhu výsledkem dohody dvou lidí, čímž dojde k rozdělení odpovědnosti a
tudíž i snížení pocitů viny. Na trzích s více účastníky se navíc nabízí
úvaha, že i když se já zachovám morálně, je tady spousta dalších, kteří to
neudělají, a svět tak nebude lepším místem – pouze já budu o několik eur
chudší. V druhé řadě na trhu lidé pozorují dodržování sociálních norem
ostatními. Když například vidí nízké nabídky druhé strany, mohou upravit své
vlastní hodnocení morální nepřípustnosti. V neposlední řadě může tržní
prostředí, podobně jako peníze obecně (viz zde
na DO), zaměřovat pozornost lidí na materialistické a finanční aspekty, navozovat
sobecké chování a odvádět pozornost od morální dimenze rozhodování.
Ačkoliv to popsaný
výzkum přímo nedokazuje, již samotná existence trhu může být (relativně silným)
signálem morální nezávadnosti daného jednání. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje
význam a užitečnost tržního mechanismu jako takového – je ale důležité dobře
zvážit, v jakých různých oblastech ho budeme zavádět. Rozhodování o životě
a smrti se nezdá být úplně ideální oblastí.
http://2.bp.blogspot.com/-AG1CQPQ-8Rc/TwDIkVVuUmI/AAAAAAAAAQ8/15RJORdcSUM/cute%2Bmouse%2B002.jpg :)
OdpovědětVymazat