Všichni jsme už nejspíše absolvovali test zraku. V nejzákladnějším z takových testů po nás doktor či doktorka chce, abychom četli znaky z tabule. Výsledky by měly odrážet skutečný stav našeho zrakového systému. Jak ale ukazuje výzkum provedený Ellen Langerovou s kolegy, naše mysl s nimi může řádně zahýbat.
Jak lze testovat hypotézu, že očekávání či motivace mohou ovlivnit ostrost našeho vidění? Můžete kupříkladu zkusit placebo. Účastníkům výzkumu dáte tablety, o kterých řeknete, že zlepšují zrak, ačkoliv se bude jednat pouze o Celaskon. Po týdnu porovnáte výsledky jejich zrakového testu s původními hodnotami a máte hotovo. Zábavnější alternativa, kterou si můžete dovolit, pokud jste úspěšná profesorka na Harvardu, je využít skutečnosti, že o pilotech stíhaček se v USA ví, že mají dobré oči. Účastníkům experimentu nejprve změříte oči. Poté je obléknete do kombinéz pilotů stíhaček a posadíte do simulátoru na hydraulických nohách, který vyvolává velmi realistický pocit letu. Přesně tak to provedl tým výzkumníků v experimentu popsaném v časopise Psychological Science.
Lidem z pokusné skupiny bylo řečeno, že se mají stát piloty vzdušných sil, zatímco lidé z kontrolní skupiny se dozvěděli, že mají hrát roli pilota. Aby co nejvíce odlišili myšlenkové nastavení obou skupin, řekli účastníkům výzkumu v kontrolní skupině, že je simulátor rozbitý, ale že to pro účely experimentu nevadí. Měli se jednoduše chovat tak, jako kdyby fungoval. Oběma skupinám pak dávali jednoduché pokyny, jak mají letět – kontrolní skupina tedy hýbala kniplem, ale nic se nedělo, zatímco u pokusné skupiny vyvolával každý pohyb realistickou odpověď.
Na konci experimentu požádali pokusné osoby, aby přečetli značky na křídlech čtyř letadel, která se k nim na monitoru blížila. Tyto značky přitom měly přesně takovou velikost, jako jednotlivé řádky používané při testování očí. Ve skutečnosti tak podrobili účastníky studie dalšímu testování zraku, ale použili pouze čtyři nejmenší řádky z tabule. Podle hypotézy se dostanou ti, kteří se do své role vžijí (tedy ti ve funkčním simulátoru, co se mají piloty stát) do naladění mysli, jako kdyby piloty skutečně byli. A protože piloti mívají dobrý zrak, měli by mít dobrý zrak i oni. Jak se ukázalo, 40 % „pilotů“ skutečně dosáhlo lepší ostrosti vidění než před procedurou, zatímco z kontrolní skupiny se nezlepšil nikdo. Protože je zřejmé, že tento nález má řadu alternativních vysvětlení, udělali výzkumníci tento experiment s dalšími dvěma kontrolními skupinami (tyto kontrolní skupiny měly opět rozbitý simulátor). Jedné z nich byly dány instrukce pro zlepšení ostrosti zraku, zatímco druhá byla silně namotivována, aby se snažila číst co nejlépe. Ani jedna z těchto skupin nedosáhla výsledku, který by byl srovnatelný se skupinou „pilotů“. V dalším pokusu rovněž experimentátoři vyloučili možnost, že je za zlepšení výsledku zodpovědné zvýšené nabuzení u pokusné skupiny.
V posledním experimentu se autoři rozhodli zjistit, jaký vliv má na testování u očního lékaře očekávání většiny lidí, že čtení začne být náročné zhruba ve dvou třetinách tabule. Vzali tedy standardní Snellenovu tabuli (vpravo) a dvě upravené. Jednu upravili tak, že obrátili pořadí písmenek – největší písmeno E bylo dole, zatímco nejmenší písmena byla úplně nahoře. Druhou tabuli upravili sofistikovaněji – vzali řádky z poslední třetiny standardní tabule a dali je v nové tabuli nahoru. Zbylou plochu doplnili novými řádky tak, aby výsledek vypadal jako normální tabule, ale s celkově menšími znaky. To znamená, že první řádek této nové tabule byl ten, při němž lidé obyčejně začínají mít problémy s rozlišováním jednotlivých znaků. Poté nechali pokusné osoby číst buďto tabule upravené nebo standardní. Jak moc byli participanti úspěšní při čtení dvou nejmenších řádků, shrnuje následující graf:
Je vidět, že prosté obrácení standardní tabule mělo enormní vliv na to, kolik procent písmen z nejmenšího řádku průměrně pokusné osoby přečetly. Rozdíl mezi normální tabulí a „zmenšeninou“ se sice rovněž ukázal jako statisticky významný, ale příliš zajímavý nebyl.
Doufám, že pokud nosíte čočky či brýle, tak vás zneklidnila možnost, že máte ve skutečnosti lepší zrak, než jak to vypadá u očního lékaře.
-- Marek
Langer, E., Djikic, M., Pirson, M., Madenci, A., & Donohue, R. (2010). Believing is seeing: Using mindlessness (mindfully) to improve visual acuity. Psychological Science, 21, 661-666. [abstrakt]
Žádné komentáře:
Okomentovat