Při odhadu emočních reakcí na budoucí události dělají lidé chyby. Voliči politika, který prohrál ve volbách, se necítí tak špatně, jak odhadovali před volbami. Podobně studenti ve vztahu považují rozchod takřka za konec světa. Ten však k údivu zúčastněných nenastává, i když se vztah skutečně stane minulostí. Nepříjemné události nemají obvykle takový dopad, jaký je jim přikládán před tím, než se přihodí. Když přemýšlíme o svých reakcích na prohru oblíbeného politika, neuvažujeme o tom, že náš život zůstane takřka nezměněn. Ráno se bude vstávat stejně nepříjemně, jídlu se chuť nezmění a práce bude stejně zábavná jako kdykoli jindy. Stejně tak opomíjíme práci našeho psychologického imunitního systému. Ten bojuje s nepříjemnými myšlenkami podobně jako klasický imunitní systém s tělesnými chorobami. Jeho dílem je, že se nenáviděný politik po výhře ve volbách nezdá nakonec tak špatný a že se milovaná osoba po ukončení vztahu přestává jevit tak idylicky.
Existuje však další důvod, proč se budoucí prožitek může lišit od předpokladu. Je totiž možné, že při odhadu emoční reakce týkající se určité události bereme v potaz pouze naše vědomé postoje a opomíjíme postoje nevědomé. Touto možností se zabýval nedávný výzkum čtveřice psychologů, jež vedl Allen McConnell.
V prvním experimentu ochutnávaly pokusné osoby jablko a čokoládu. Výzkumníky zajímalo, na čem závisí požitek z těchto pochutin a jeho odhad. Nejprve se tedy účastníků výzkumu otázali, jak pozitivně oba pokrmy hodnotí. Toto hodnocení vyjadřovalo jejich vědomé postoje. Ke zjištění nevědomých postojů použili výzkumníci test implicitních asociací. Pro tento test bylo potřeba, aby pokusné osoby nejprve rozdělily určitá slova (např. diskotéka, špenát) na ty, která mají a nemají rády. Následně jim byla na počítači zobrazována slova a účastníci výzkumu je měli co nejrychleji rozdělovat do dvou kategorií: „mám rád nebo jablko“ a „nemám rád nebo čokoláda“ (a pak také do druhé kombinace kategorií, tj. „mám rád nebo čokoláda“ a „nemám rád nebo jablko“). Mezi zobrazovanými slovy byla „čokoláda“, „jablko“ a slova dříve zařazená do skupin „mám rád“ a „nemám rád“. Tento test vychází z předpokladu, že by mělo být snadnější rozdělovat slova do kategorií obsahujících slova, která jsou navzájem nějak spjatá. Pokud má tedy člověk rád jablko a nemá rád čokoládu, mělo by pro něj být relativně snadnější zařazovat zobrazovaná slova do první kombinace kategorií („mám rád nebo jablko“ a „nemám rád nebo čokoláda“) než do druhé („mám rád nebo čokoláda“ a „nemám rád nebo jablko“). V testu se tedy měří rychlosti odpovědí. Nevědomá preference jablka oproti čokoládě pak odpovídá rychlejšímu zařazování slov v případě kategorií „mám rád nebo jablko“ a „nemám rád nebo čokoláda“ než v druhé kombinaci kategorií. U preference čokolády je tomu naopak.
Po změření vědomých a nevědomých postojů odhadovaly pokusné osoby, jaký budou mít z čokolády a jablka požitek. Následně obě pochutiny konečně ochutnaly a ohodnotily, jaký z nich měly požitek ve skutečnosti.
Nepříliš překvapivě se ukázalo, že čokoláda byla hodnocena pozitivněji než jablko jak vědomě, tak nevědomě. Odhad požitku z ochutnávky se velmi podobal vědomému postoji k pokrmu. Vztah mezi odhadem požitku a nevědomým postojem byl výrazně nižší. Účastníci výzkumu tedy skutečně odhadovali budoucí požitek především na základě vědomých postojů. Vztah vědomého a nevědomého postoje se skutečným požitkem se však ve velikosti nelišil. Kdybychom tedy chtěli odhadovat budoucí požitek pokusných osob my, byli bychom podobně úspěšní, kdybychom použili jejich vědomé a nevědomé postoje. Nejdůležitější nález se však týkal toho, že rozdíl mezi odhadem požitku a skutečným požitkem (tj. chyba odhadu) měl vztah pouze k nevědomým postojům. Za chybným odhadem budoucího emočního prožitku tedy vskutku může být opomenutí nevědomých postojů.
Druhý experiment byl podobný tomu prvnímu. Místo čokolády a jablka se ale tentokrát podávaly sušenky a celer. Účastníci druhého experimentu nehodnotili nijak svoje vědomé postoje a jejich nevědomé postoje byly hodnoceny za ně. Konkrétně byly vyvozovány z výrazu, jenž se jim objevil na tváři po odhalení požívaného pokrmu. Výraz tváře byl hodnocen dvěma pomocníky experimentátorů, kteří seděli za výzkumníkem tak, aby viděli pokusnou osobu, ale nikoli ochutnávané jídlo. Reakce pozorovaná v obličeji není samozřejmě nikterak výborným ukazatelem nevědomých postojů. Nicméně i přesto bylo možné z této nedokonalé informace něco vyčíst. Chyba v odhadu požitku z pokrmu šla předpovídat z toho, jak se na ně pokusné osoby bezprostředně po odhalení tvářily.
Chybovost odhadů týkajících se budoucích emocí nás může snadno vést ke špatným rozhodnutím. Pokud si bude někdo například chybně myslet, že koupě nového sportovního auta mu přinese věčnou spokojenost, může zbytečně utratit spoustu peněz, které by mohl využít lépe. Podobně pokud si někdo bude myslet, že pro spokojenost s domem je důležitá především jeho velikost, může snadno skončit nadávající v každodenních zácpách při návratu do své obrovské, ale špatně umístěné vily. Výzkum takovýchto odhadů a chyb při nich prováděných může pomoci v lepším rozhodování. Ve zde popsaném výzkumu se ukázalo, že k chybnému odhadu požitku může vést neznalost vlastních nevědomých postojů. Jak však naznačil druhý experiment, je možné, že bychom mohli svůj odhad zlepšit, pokud bychom se někoho zeptali, jak se na budoucí událost tváříme.
-- Štěpán
Poznámka: Test implicitních asociací si můžete vyzkoušet zde v angličtině nebo zde v češtině (testy týkající se nevědomých postojů k mužům a ženám, sexuálním preferencím, věku apod.).
Poznámka 2: Problematika, které se týká tento příspěvek, je více probraná ve výborné knize Daniela Gilberta – Škobrtnout o štěstí.
Poznámka 3: Pokud by někoho zajímaly velikosti efektů v prvním experimentu, pak je lze (v podobě korelačních koeficientů) nalézt v této tabulce:
McConnell, A. R., Dunn, E. W., Austin, S. N., & Rawn, C. D. (2011). Blind Spots in the Search for Happiness: Implicit Attitudes and Nonverbal Leakage Predict Affective Forecasting Errors. Journal of Experimental Social Psychology, 47, 628-634. [pdf / abstrakt]
První odstavec vychází z:
Gilbert, D. T., Pinel, E. C., Wilson, T. D., Blumberg, S. J., & Wheatley, T. P. (1998). Immune Neglect: A Source of Durability Bias in Affective Forecasting. Journal of Personality and Social Psychology, 75, 617-638. [pdf / abstrakt]
Příklad s auty v posledním odstavci je inspirován tímto článkem:
Schwarz, N., Kahneman D., & Xu, J. (2009). Global and Episodic Reports of Hedonic Experience. In R. Belli, F. Stafford, & D. Alwin (Eds.). Using Calendar and Diary Methods in Life Events Research (pp. 157-174). Newbury Park, CA: Sage. [pdf]
… a příklad s domy je inspirován těmito výzkumy:
Dunn, E. W., Wilson, T. D., & Gilbert, D. T. (2003). Location, Location, Location: The Misprediction of Satisfaction in Housing Lotteries. Personality and Social Psychology Bulletin, 29, 1421-1432. [pdf / abstrakt]
Kahneman, D., Krueger, A. B., Schkade, D., Schwarz, N., & Stone, A. (2004). A Survey Method for Characterizing Daily Life Experience: The Day Reconstruction Method. Science, 306, 1776-1780. [pdf / abstrakt]
Zdroj obrázku: http://www.flickr.com/photos/foodjunk/5860933798/in/photostream/
Žádné komentáře:
Okomentovat