V dřívějším článku jsme se seznámili s výzkumem, který ukazoval, že lze pocit viny zmírnit fyzickým utrpením. Může mít sebetrýznění prováděné při prožitku viny i jiný význam? Může sloužit například jako signál pro ostatní, že viník svého činu lituje? To se rozhodl zjistit v novém výzkumu Rob Nelissen.
Pro výzkum sehnal 85 studentek. Pocit viny byl u části z nich vyvolán pomocí počítačového úkolu. V rámci úkolu byla studentkám na monitoru zobrazována zelená a červená písmena. Účastnice výzkumu měly reagovat na zelená písmena před jejich zmizením zmáčknutím odpovídající klávesy. Bylo jim řečeno, že se tohoto úkolu účastní druhá studentka, která reaguje na písmena červená. V případě, že spolu dosáhnou dobrého výkonu, měla jedna z nich vyhrát stírací los. Studentky přitom hrály dvě kola. V prvním kole mohla los vyhrát účastnice výzkumu, v dalším pak druhá studentka.
Jak tomu však v psychologických výzkumech bývá, nic nebylo tak, jak se na první pohled zdálo. Výhra na výkonu ve skutečnosti nezávisela a účastnice výzkumu vyhrála los vždy. Výsledek druhého kola byl určen náhodně. Polovina pokusných osob se tak dověděla, že druhá studentka los také vyhrála a druhá polovina se dověděla, že díky jejímu slabému výkonu druhá studentka nevyhrála nic. Druhá polovina tak měla prožívat vinu, což se vskutku v následném dotazníku prokázalo.
Obě skupiny byly poté odvedeny do jiné místnosti, kde se měly zúčastnit hry testující všeobecné znalosti. Studentky byly v této fázi rozděleny do dalších tří podskupin. U dvou podskupin s nimi u stolu seděla další studentka (ve skutečnosti pomocnice výzkumníka). První podskupině bylo řečeno, že se jedná o studentku z prvního úkolu, druhé bylo řečeno, že se jedná o jinou studentku. Účastnice z třetí podskupiny u stolu seděly samy. Po usazení obdržely všechny účastnice výzkumu pokyny k druhému úkolu. Měly v něm hrát již výše zmiňovanou hru testující znalosti. Na stole však byl kromě hry i přístroj, který sloužil k administraci elektrických šoků. Za každou špatnou odpověď ve hře si měly studentky udělit pomocí přístroje slabý šok, aby mohl být zjištěn vliv trestu na výkon ve znalostní hře. Sílu šoku si přitom mohly vybrat samy otočením knoflíku na přístroji. Vyšší síla šoku měla přitom dát experimentátorovi užitečnější výsledky. Nelissena zajímalo, jakou sílu šoku si studentky vyberou v závislosti na skupině, do které byly přiděleny. Výsledky lze nalézt na následujícím grafu:
Z grafu lze vidět, že vina neovlivňovala nastavenou sílu šoku u skupiny, která neměla žádného pozorovatele, a u skupiny, s kterou byla u stolu „neznámá“ studentka. V případě, že s účastnicemi studie seděla u stolu studentka, s kterou hrály hru v prvním úkolu, se vina projevila. Skupina, která se domnívala, že kvůli nim druhá studentka nevyhrála stírací los, si nastavovala výrazně vyšší sílu elektrického šoku.
Výsledky studie tedy naznačují, že působení si bolesti může sloužit jako signál lítosti. Potřeba svoji lítost takto projevit je přitom větší v případě, že viníkovu sebetrýzeň pozoruje ten, na němž byl prohřešek spáchán. Pokud vám tedy někdo ublíží a následně začne ubližovat sobě, vězte, že vám tímto zvláštním způsobem může sdělovat svou lítost.
Poznámka: Velmi pozorný čtenář si může všimnout určitého rozporu mezi studiemi popsanými v tomto a již zmiňovaném předchozím příspěvku. V dříve probrané studii zjistili výzkumníci, že si pokusné osoby s pocitem viny působí větší bolest, i když není přítomen nikdo, koho by se provinění týkalo. V této studii výrazný rozdíl při podobných podmínkách (skupina „neznámá studentka“ na grafu) nalezen nebyl. Důvodem může být například to, že v této studii bylo v každé porovnávané skupině 14 osob, kdežto v předchozí jich bylo více – okolo 20 osob. Díky tomuto menšímu množství osob nemusel být rozdíl (který lze i v této studii vidět v grafu) rozpoznán statistickými testy jako významný. Možných důvodů je samozřejmě více – jiné složení účastníků výzkumu, jiný úkol, jiné podmínky apod.
-- Štěpán
Nelissen, R. M. A. (2011). Guilt-Induced Self-Punishment as a Sign of Remorse. Social Psychological and Personality Science, doi: 10.1177/1948550611411520. [pdf / abstrakt]
Žádné komentáře:
Okomentovat