Výsledky v testech obecné inteligence velmi dobře předpovídají úspěšnost v zaměstnání a ve škole. Přesto je jejich využití i v těchto kontextech kritizováno a mnoho psychologů raději spoléhá na jiné metody, které jsou ve skutečnosti méně užitečné a často i nákladnější či časově náročnější. Jedním z argumentů proti používání testů inteligence je, že od určité úrovně již úspěšnost nepředpovídají. To znamená, že od určité hranice je již jedno, zda vyberete uchazeče náhodně či použijete k volbě výsledek v testu. Kdyby tato hranice odpovídala například IQ 125, pak by z hlediska inteligence nemělo být důležité, jestli má uchazeč IQ 130 nebo 160. Graficky by tento vztah vypadal zhruba takto:
Zmiňovaná hranice je na grafu znázorněná červenou šipkou. Od odpovídajícího IQ by měly být podle některých psychologů testy obecné inteligence pro výběr k ničemu. Mají pravdu?
Výzkum, který vyšel v říjnovém čísle časopisu Psychological Science, ukazuje, že nikoli.
Autoři ve studii využili data ze čtyř různých zdrojů. U třech z nich byl zjišťován vztah výsledků v testech inteligence k průměru známek na vysoké škole. Poslední zdroj pocházel z armádního prostředí a jako ukazatel úspěšnosti v něm byly využity pracovní dovednosti vojáka. Obecná inteligence byla zjišťována u každého souboru dat odlišně. V různých případech se jednalo o schopnosti abstraktního uvažování, pochopení četby textu, verbálních a matematických schopností apod. Nalezený vztah úspěšnosti a obecné inteligence lze nalézt v následujících grafech (na vodorovné ose je zobrazena inteligence, na svislé úspěšnost):
Ze všech grafů lze vidět, že žádná hranice pro vztah úspěšnosti a inteligence v datech nalezena nebyla. Ba naopak – u vyšší inteligence lze pozorovat spíše vyšší změnu v úspěšnosti s nárůstem inteligence než u inteligence nižší. Tento efekt je nicméně celkem malý.
Možná vás podobně jako mě napadne, že hranice nemusela být v datech nalezena kvůli tomu, že nebyl zjišťován vztah velice vysoké inteligence a úspěšnosti. Nicméně pravda je taková, že byl. Autoři analyzovali zvlášť data pouze pro lidi, kteří měli výsledek v testu inteligence vyšší než zhruba 84% ostatních (více než jednu standardní odchylku nad průměrem). Na tuto analýzu se podíváme podrobněji u jednoho souboru dat. Graf s nadpisem College Board se týká studentů prvního ročníku vysoké školy. SAT Total Score je jejich výsledek v testu studijních předpokladů, který má silný vztah k obecné inteligenci. Adjusted Freshman GPA je průměr známek v prvním ročníku upravený tak, aby byl srovnatelný průměr známek mezi různými univerzitami. Protože byla data získána pouze od studentů, kteří se na vysokou školu dostali, 16% studentů s nejvyššími skóry v SAT mělo ve skutečnosti lepší výsledek v testu než zhruba 90% procent lidí, jimž byl test původně administrován. Je třeba vzít v potaz, že i tito lidé jsou pravděpodobně průměrně inteligentnější než běžná populace, neboť test je určen pro středoškoláky. A i přesto, že se tedy jednalo z hlediska testu o nejlepší desetinu populace daného věku, nic nenaznačovalo tomu, že by existovala u těchto studentů nějaká hranice pro vztah mezi obecnou inteligencí (resp. výsledkem v SAT) a průměrnými známkami.
Studie má samozřejmě svá omezení. Úspěšnost byla u třech souborů dat měřena průměrem známek a nebyly využívány přímo klasické testy inteligence. Studie také nemůže vyloučit, že nějaká hranice existuje u velice nadprůměrné inteligence (např. u IQ 140 nebo 150). Nicméně jestli takováto hranice vskutku existuje, týkala by se tak malého počtu lidí, že by nehrála výraznou roli při výběru do většiny zaměstnání (např. IQ 140 má zhruba 1 z 250 lidí). Odpůrci využívání testů obecné inteligence tak mají nyní o argument méně.
-- Štěpán
Arneson, J. J., Sackett, P. R., & Beatty, A. S. (2011). Ability-Performance Relationships in Education and Employment Settings: Critical Tests of the More-Is-Better and the Good-Enough Hypotheses. Psychological Science, 22, 1336-1342. [abstrakt]
Žádné komentáře:
Okomentovat