Kdybych byl na tvém místě…

Málokdo o sobě může říct, že si potřásl sám se sebou pravicí. Přesto se přesně to zdálo účastníkům další studie z laboratoře Henrika Ehrssona.

Na Drátěné opičce jsme již v dřívějším příspěvku psali o tom, jak se Ehrssonovi podařilo přesvědčit lidi, že se dostali mimo své tělo. V dalším výzkumu pokročil Ehrsson spolu s Valerií Petkovou dále. Nejenže pokusné osoby dostali z těla, ale dokázali je také přimět k tomu, aby si mysleli, že jsou v těle cizím.

I v tomto experimentu bylo využito změny pohledu. Účastníci výzkumu obdrželi brýle s displeji promítajícími obraz z kamer, které byly umístěny v různých částech studie na figuríně, krabici nebo výzkumnici.

V počátečních experimentech byla kamera umístěna na hlavě figuríny. Pro vyvolání iluze se experimentátor dotýkal pokusné osoby špejlí na břiše a zároveň podobně stimuloval figurínu. Jak je vidět na obrázku níže, účastníci měli skloněnou hlavu, nicméně díky brýlím neviděli dolní část svého těla, ale těla figuríny.

Iluze byla vyvolána pouze v případě, že dotyky figuríny a břicha pokusné osoby probíhaly ve stejný okamžik. V případě, že dotyky nebyly synchronizované, se iluze neprojevila. To bylo vidět například v reakci účastníků na hrozbu nožem. Pokusné osoby měly výrazně nižší kožní odpor (což je doprovodný jev vyššího strachu) potom, co výzkumník rozříznul figuríně břicho nožem, když byly dotyky současné, než když byly dotyky nesynchronizované. Když si uvědomíte, že účastníkům výzkumu se v tomto případě zdálo, že je do břicha řezáno jim, jejich strach jistě pochopíte.

V dalším experimentu testovali výzkumníci, jestli je možné se převtělit také do krabice. Ukázalo se, že nikoli. Synchronizované dotyky krabice a břicha pokusných osob nevyvolaly vyšší odpověď na hrozbu nožem než asynchronní dotyky. K vyvolání iluze je tedy potřeba nějaký člověku podobný předmět. Což je trochu škoda, protože si jistě dokážete představit mnoho zajímavých možností, jak by šlo jinak této iluze využít. Kafkovskou proměnu asi jen tak ještě nezažijeme.

Poslední z experimentů byl nejvíce ambiciózní. Výzkumníci se pokusili převtělit pokusné osoby do těla, které si s nimi podává ruku. Jak experimentální uspořádání vypadalo lze vidět na následujícím obrázku:

V tomto případě nikdo do účastníků výzkumu nešťouchal špejlí, nýbrž jim experimentátorka tiskla ruku. Ruku měl za úkol pravidelně stisknout i účastník výzkumu. Stisknutí byla opět buď synchronizovaná, nebo nikoli. Autoři studie znovu zjišťovali kožní odpor pokusných osob v reakci na hrozbu nožem. Nožem v tomto případě pohybovali výzkumníci těsně nad zápěstím, jako by ho řezali. Zajímalo je přitom, zda se budou pokusné osoby více bát, když se bude nůž pohybovat nad jejich skutečnou rukou nebo nad jejich iluzorní rukou.

Iluze se opět projevila. Účastníci výzkumu měli nižší kožní odpor v případě, že nůž ohrožoval jejich iluzorní ruku, než když ohrožoval jejich skutečnou ruku. V případě asynchronních stisků ruky žádný rozdíl mezi oběma případy nalezen nebyl.

Kromě měření kožní reakce na hrozbu se iluze projevovala i ve výpovědích účastníků výzkumu. Někteří tak sami od sebe hlásili, že si podávali ruce sami se sebou nebo že se jim zdálo, že je ruka výzkumnice jejich.

Zajímavé je, že se v průběhu žádného experimentu neprojevil rozdíl mezi muži a ženami, a to i přes to, že byla v pokusech použita mužská figurína a v posledním experimentu si s účastníky výzkumu podávala ruce žena. Ale když už dokážou lidé přijmout tělo figuríny za své, pak nás asi nemusí až tak překvapovat, že přijmou toto tělo, i když je jiného pohlaví.

Výzkum může mít zajímavé uplatnění například při ovládání robotů. Ukazuje totiž, že za splnění určitých podmínek by mělo být možné se do robota vtělit. Podobné aplikace je možné nalézt i u postav ve virtuální realitě. Doba, kdy se budeme moct vtělit do hrdiny filmu nebo postavy z počítačové hry, tak může být již nedaleko.

-- Štěpán
Petkova, V. I., & Ehrsson, H. H. (2008). If I Were You: Perceptual Illusion of Body Swapping. PLoS ONE 3(12): e3832. doi:10.1371/journal.pone.0003832 [html / pdf]