Moderní peníze nemají samy o sobě takřka žádnou hodnotu. Jedná se pouze o kousky papíru či kovu, které by byly pramálo užitečné, kdyby se nedaly vyměnit za něco jiného. Peníze bychom tedy měly vydělávat kvůli tomu, že za ně můžeme něco koupit, ať už je to auto, kniha nebo třeba klobouk. Přesto pro mnoho lidí slouží jako cíl sám o sobě a vytrácí se pro ně význam peněz jako prostředku směny. Čtveřice vědců vedená Barbarou Briers se před několika lety rozhodla zkoumat jedno možné vysvětlení. Podle nich mohou peníze sloužit jako odměna přímo, a to navíc stejným způsobem jako jídlo. Důvodem může být to, že zatímco dříve bylo jídlo nejdůležitějším zdrojem, dnes jím jsou peníze. Mentální procesy využívané pro zpracování informací týkajících se jídla tak byly dle autorů podobně využity také u peněz.
V prvním experimentu měly pokusné osoby dva úkoly. První sestával z konzumace velkého kusu dortu a jeho hodnocení. Ve druhém měli účastníci výzkumu uvést, zda by byly ochotni přispět deseti různým charitativním organizacím. Protože byl testován vliv hladu, bylo pokusným osobám řečeno, že před pokusem nemají 4 hodiny jíst. V samotném experimentu pak byly rozděleny do dvou skupin. Ty se lišily v tom, který úkol jim byl předložen jako první. Skupina, která nejprve konzumovala dort, byla při druhém úkolu již méně hladová. Výzkumníky zajímal právě vliv pocitu sytosti na ochotu přispívat na charitu. Dle jejich hypotézy by měla být hladová skupina méně ochotná přispívat na charitu, neboť podle nich s pocitem hladu také roste touha po penězích. A vskutku se ukázalo, že hladoví účastníci výzkumu byly méně ochotní přispívat na charitu (průměrně by přispěli na 36% organizací) než ti nasycení dortem (průměrně 44% organizací).
Před druhým experimentem neměly pokusné osoby opět 4 hodiny jíst. Výzkumníci poté ovlivňovali jejich touhu po jídle pomocí vůně. Polovina účastníků výzkumu tak při vstupu do laboratoře ucítila vůni pečené čokoládové buchty (brownies), kdežto druhá polovina kromě svého hladu necítila nic zvláštního. Není příliš těžké si domyslet, že první polovina by měla bažit po jídle více než ta druhá. Po příchodu, ať již vůní obohaceném či zcela obvyklém, byli účastníci výzkumu usazeni k počítači a zúčastnili se jednoduché hry. V ní obdrželi 10 eur a měli možnost peníze věnovat soupeři, či si je ponechat. Množství peněz věnovaných soupeři se přitom zdvojnásobovalo a soupeř měl také nezávisle možnost své peníze věnovat. Domněnka výzkumníků byla taková, že ti, kteří více prahnou po jídle, budou méně ochotní věnovat své peníze soupeři. A vskutku, vůně brownies způsobila, že soupeři dali méně svých eur (2,7 oproti 3,9).
V posledním experimentu autoři testovali opačný vztah mezi penězi a jídlem. Tj., zda touha po penězích motivuje vyšší konzumaci. Touha po penězích byla ovlivňována tak, že si účastníci experimentu představovali výhru v loterii. Polovina pokusných osob si představovala výhru €25.000, druhá si představovala výhru pouhých €25. Kromě fantazírování měly obě skupiny také napsat seznam věcí, které by si za výhru nakoupily. Představa vyšší výhry měla přitom vyvolat větší touhu po penězích. Po této úloze dostali účastníci za úkol ochutnat dva typy M&M’s a zhodnotit jejich kvality. Výzkumníky ovšem ve skutečnosti nezajímalo hodnocení M&M’s, ale kolik jich účastníci v rámci hodnocení zkonzumují. Ze vztahu mezi penězi a jídlem by mělo vyplývat, že ti, kteří více touží po penězích, by také měli sníst více sladkostí. To se opravdu ukázalo. Vliv velikosti fantazijní výhry se nicméně projevoval pouze u těch, kteří nikterak neomezovali množství požívaného jídla za účelem zhubnutí či nepřibrání váhy. Množství snězených M&M’s v závislosti na skupině a sklonu omezovat se v konzumaci jídla lze nalézt na grafu:
Autoři tedy ve třech výzkumech ukázali, že existuje vztah mezi touhou po penězích a touhou po jídle. To může mimo jiné vysvětlovat, proč se v dřívějších studiích nacházel podobný vliv hladu a chudoby na různé další ukazatele. Bohužel má tento výzkum celkem závažný nedostatek. Vztah mezi touhou po penězích a jídle se sice projevil, nevíme však, jestli tento vztah není obecnější. Touha po jednom prostředku může obecně vyvolávat touhu po prostředku jiném. Je tedy možné, že stejně jako se projevil rozdíl mezi hladovými a nasycenými na ochotu vzdát se peněz, mohl by se projevit i na ochotu věnovat někomu oděv, či vzdát se své sociální pozice. Tato možnost by se dala vyloučit celkem jednoduše využitím nějakého odpovídajícího kontrolního úkolu. To nicméně autoři neudělali. I když tedy víme, že psychologický vztah mezi penězi a jídlem existuje, zda je na něm něco speciálního z tohoto výzkumu vyčíst nelze.
-- Štěpán
Briers, B., Pandelaere, M., Dewitte, S., & Warlop, L. (2006). Hungry for Money: The Desire for Caloric Resources Increases the Desire for Financial Resources and Vice Versa. Psychological Science, 17, 939-943. [pdf / abstrakt]
Žádné komentáře:
Okomentovat