Před vstupem na jeviště netančete naplno

Lektoři tance občas využívají při tréninku „markování,“ aby studentům odlehčili fyzickou námahu. Markování znamená tančení choreografie se zapojením zhruba polovičního úsilí. Řada pohybů je přitom pouze naznačována – výskoky nemusí být tak vysoké, špičky stoprocentně napnuté, otočky tak svižné. Jedná se o redukovanou formu výkonu, jejímž ekvivalentem je broukání melodie při učení nové skladby nebo naznačování prstokladu či pohybů smyčce u hudebníků.

Tančení naplno však oproti markování vyžaduje nejen zvýšenou fyzickou, ale i kognitivní aktivitu. Úkolem tanečníka je totiž jednak odtančit všechny kroky choreografie (což může být v zásadě jednoduché), zároveň ale všechny své pohyby perfektně koordinovat tak, aby dokázal vyjádřit různé pohybové kvality (například lehkost nebo tíhu, trhavý pohyb nebo volné plynutí apod.). Při markování by tedy mělo docházet k uvolnění kapacity, kterou může tanečník využít právě pro kognitivní zpracování a organizaci těchto komplexních prvků choreografie.

Edward C. Warburton a jeho tým z Kalifornie provedli experiment, jehož cílem bylo zjistit, zda se styl učení nové choreografie projeví ve finálním výkonu tanečníků. Experimentu se zúčastnilo 38 vysokoškoláků, pokročilých studentů baletu. V rámci dvou tréninků se při doprovodu jedné skladby učili dvě jednoduché osmikrokové choreografie. Při trénování jedné z nich přitom kombinovali markování s tančením naplno, druhou tančili vždy naplno. Obě choreografie byly snadno zvládnutelné z hlediska jednotlivých kroků, obtížné však bylo vyjádření různých pohybových kvalit – a právě ty byly hodnoceny při závěrečném vystoupení.

Při prvním tréninku se studenti v krátkých sekvencích seznámili s oběma choreografiemi. V závěru hodiny lektor s celou skupinou jednou naplno zatančil obě choreografie od začátku do konce, poté každý student samostatně dvakrát naplno odtančil obě choreografie. Tímto byl první trénink u konce a studentům bylo řečeno, že si nemají sami choreografie ve volném čase opakovat.

O dva dny později se konal druhý trénink, kdy v úvodu lektor s celou skupinou jedenkrát naplno zatančil obě choreografie. Pak byli tanečníci rozděleni: první skupina odešla do vedlejšího sálu, kde dostala za úkol naplno trénovat první choreografii a markovat druhou (markování bylo definováno jako využití 50 % úsilí); druhá skupina dostala opačnou instrukci. Po dvojím zatančení/markování obou choreografií všichni dvakrát naplno zatančili obě choreografie. Aby výzkumníci zamezili vlivu kontextu na vybavení při finálním vystoupení, skupiny si vyměnily taneční sály a instruktory a celý postup se opakoval. Studenti tedy jednu choreografii trénovali pouze tančením naplno, u druhé kombinovali tančení naplno s markováním.

Závěrečné vystoupení se konalo o další dva dny později. Na začátku všichni studenti jedenkrát naplno zatančili obě choreografie, následně byli nově rozděleni podle toho, zda měli nejprve předvést první, nebo druhou choreografii. Vystoupení byla hodnocena z hlediska přítomnosti daného pohybu a vystižení pohybové kvality.

První analýza ukázala, že choreografie byly z hlediska jednotlivých kroků opravdu jednoduché – tanečníci z obou skupin předvedli správný pohyb zhruba v 95% případů. Autoři zde žádné rozdíly mezi skupinami neočekávali, podstatné srovnání se totiž týkalo pohybových kvalit. Z výsledků vyplývá, že markování skutečně přináší výhody při učení nové choreografie: pohybové kvality byly u markované choreografie správně vystiženy zhruba v 88% případů, u choreografie stále tančené naplno to bylo pouze zhruba v 75% případů.

Markování v této studii vedlo k lepšímu výkonu tanečníků. Podle autorů redukce pohybu vytváří prostor pro exekutivní kontrolu pohybu (plánování, kontrolu výkonu a zpětnou vazbu), která umožňuje kognitivní zpracování komplexních informací souvisejících s různými pohybovými kvalitami choreografie. Autoři tak přinášejí vysvětlení pro intuitivně využívanou strategii některých lektorů tance, kteří však markování dosud považovali pouze za strategii úspory energie.

Studenti tance jistě ocení častější využívání markování při tréninku (na konci nebudou tak vyčerpaní), učitelé pak mohou markování cíleně využívat jako efektivnější metodu výuky. 

--Eva Rubínová

Warburton, E. C., Wilson, M., Lynch, M., & Cuykendall, S. (2013). The Cognitive Benefits of Movement Reduction: Evidence From Dance Marking. Psychological Science, 24, 1732-1739. [pdf / abstrakt]