Černý, vzdělaný a světlejší

Myslíte si, že vzdělanější černoši mají světlejší barvu pleti? A bez ohledu na to, jak tomu je ve skutečnosti – myslíte si, že byste si vzdělaného černocha pamatovali jako méně černého, než ve skutečnosti byl? Avi Ben-Zeeva ze San Franciské státní univerzity a jeho kolegy napadlo, že možná ano a rozhodli se tuto hypotézu experimentálně ověřit.

Dobré lampy jsou ta nejlepší policie

Americký spisovatel a filozof Ralph Waldo Emerson jednou napsal, že plynové osvětlení je nejlepší noční policie, protože vesmír je chráněn nemilosrdnou pozorností (tma totiž skrývá identitu a snižuje zábrany). Dřívější výzkumy ukázaly, že k napadení dochází nejčastěji za tmy a že tmavé místnosti podporují agresivní chování. Je totiž jednodušší chovat se neeticky, když vás nikdo nemůže poznat - a k  pocitu anonymity tma velmi pomáhá. Stejně jako malé děti, když hrají na schovávanou, zavřou oči a věří, že je jiní nemohou vidět, může tma vést dospělé k pocitu, že jsou skryti bez ohledu na to, zda je to pravda. Chen-Bo Zhong, Vanessa K. Bohns, a Francesca Gino se rozhodli zjistit, zda tma skutečně ovlivní chování lidí.

Podvádzanie – zisk vs. svedomie

Predstavte si nasledovnú situáciu. Máte možnosť získať desiatky dolárov v priebehu niekoľkých minút. Bez akéhokoľvek rizika alebo následkov. Jediné, čo musíte urobiť, je – podvádzať. Urobili by ste to?

Co zmůže jeden hlas?

Řídit se chováním druhých lidí může být často rozumné a výhodné. Předpokladem je, že druzí mají na rozdíl od nás informace o tom, co je užitečné či prospěšné. Místo vynakládání času a námahy na vlastní obstarání těchto informací nám pak stačí jejich chování napodobit a dosáhnout stejných výsledků. Výsledný jev můžeme popsat jako stádní chování či informační kaskádu [1]. Nezáleží při tom, zda jde o pračlověka pozorujícího členy jiné tlupy konzumující neznámou bylinu, o turistu vybírajícího restauraci, kde již jí více hostů, anebo zákazníka digitálního obchodu s hudbou kupujícího nejstahovanější album. Opravdu nezáleží? Zatímco v prvních dvou situacích je chování druhých dobrým vodítkem pro vlastní chování, v třetím případě tomu tak není. Proč? Pralidé by po snězení jedovaté byliny zemřeli a šance vidět je u její konzumace by tak byla jen velmi malá. Platit plnou restauraci figurantů předstírajících, že jim v ní chutná, by se nikomu nevyplatilo. V těchto a podobných situacích je chybné chování potrestáno, což vytváří tlak na jeho odstranění a snižuje pravděpodobnost, že ho budeme moct vidět. Naopak chybný výběr hudebního alba s sebou nese jen relativně nízké náklady a korekce chybného rozhodnutí je proto málo pravděpodobná. Řídit se v takovýchto situacích chováním druhých tudíž nemusí vést k zvlášť dobrým výsledkům [2].

Tržní ekonomika dělá z lidí vrahy – Zn.: Již za 5 eur.

Myšlenka, že tržní prostředí může vést k úpadku morálních hodnot, není nijak originální. Otázkou je, jak tuto intuitivně přitažlivou hypotézu vědecky zkoumat. Jde o to, že v běžném životě instituce (jako např. trh) a hodnoty vznikají a vyvíjejí se společně a zároveň v interakci s nejrůznějšími dalšími faktory, což znemožňuje určit, jestli je právě trh příčinou morálního úpadku.

Pamatujete si, jak vám jako dětem bylo špatně z vajíčkového salátu? Ne… anebo vlastně ano?

Lidská paměť je nestálá. Vzpomínky se mění s každým vybavením, proto zvláště ty staré, které mají svůj počátek v dětství, jsou náchylné k nejrůznějším zkreslením. Tak je například možné barvitým popisem vytvořit vzpomínku na událost, která se nestala, jak o tom už psal Štěpán. V experimentu, který zde popisuji, zašli vědci ještě o kousek dál: rozhodli se zjistit, zda falešné vzpomínky mohou dlouhodobě ovlivňovat chování. U účastníků výzkumu vytvořili přesvědčení, že jim jako malým dětem bylo špatně z vajíčkového salátu, a pak v několika následujících setkáních sledovali, zda tato sugesce ovlivňuje jejich stravovací preference.

Iluzí k vítězství

Je možné, že by pro vás bylo snazší se trefit do koše v basketbalu nebo do jamky v golfu, pokud by vám připadaly koš či jamka větší? Nový výzkum ukazuje, že ano.

Kdybych byl na tvém místě…

Málokdo o sobě může říct, že si potřásl sám se sebou pravicí. Přesto se přesně to zdálo účastníkům další studie z laboratoře Henrika Ehrssona.

K čemu nejsou fotbaloví fanoušci

Pokud se zajímáte o nějaký týmový sport, nejspíše víte, že tým má větší šanci na výhru, pokud hraje na domácím stadionu, než pokud hraje na stadionu cizím. Tento jev byl nalezen například u fotbalu, baseballu, basketbalu, hokeje nebo amerického fotbalu. Vysvětlení výhody domácího týmu ale není jednoduché. Roli může hrát znalost stadionu, nutnost cestovat, množství fanoušků a v některých sportech také pravidla zvýhodňující domácí tým. Některé z těchto faktorů nejsou však pro vysvětlení výhody domácího týmu nutné. Tato výhoda se totiž vyskytuje i ve sportech, kde neexistují pravidla nadržující domácímu týmu, a lze ji najít v zápasech, kde hostující týmy cestují nepatrnou vzdálenost. V novém výzkumu se Niels van de Ven zaměřil na další z těchto faktorů – na vliv fanoušků.

Jak se dostat ze svého těla během dvou minut

Mimotělní zkušeností se nazývá zážitek, při kterém se člověk domnívá, že se ocitnul mimo své vlastní tělo a může jej z této pozice sledovat. Lidé mohou mít tuto zkušenost například při prožitku blízké smrti, v určitých fázích spánku nebo po podání některých drog. Jak ale ukázal Henrik Ehrsson v elegantní studii, mimotělní zkušenost lze také překvapivě snadno vyvolat v laboratoři.