Velká ruka bolí méně

Vnímání různými smysly je výrazně provázáno. Například to, co interpretujeme jako chuť jídla, nevnímáme pouze jazykem a přilehlými oblastmi, na nichž můžeme nalézt chuťové receptory. Na chuť má vliv také vůně potravy, její textura nebo dokonce i zvuk, který jídlo při konzumaci vydává. S bolestí je tomu podobně. V 

předchozí studii
se tak ukázalo, že pocit bolesti může být zmírněn, když je část těla, na kterou působí bolestivý stimul, zároveň sledována. Skupina vědců se rozhodla tento poznatek dále prozkoumat a v navazující studii se zabývala vlivem velikosti stimulované oblasti.

Rozzlobení sadisté a nadšení masochisté: 2 v 1?

Hněv a bolest jsou ingredience, které jdou až příliš dobře dohromady. Nepamatuju si, že bych někdy cítil vnitřní mír poté, co kladivo chirurgicky přesně minulo hřebík a vytvořilo ve zdi kráter s mým prstem na dně. Jedná se ovšem o oboustranný vztah - rozzlobený člověk má větší pravděpodobnost (a sto chutí) rozdávat nějakou tu bolest kolem sebe - ať už fyzickou či jinou. Jak zjistil Evan Polman z Newyorkské univerzity, jeden cíl pro sadistickou ventilaci hněvu je po ruce vždy. A má navíc nesnesitelný zvyk na vás hledět, pokaždé když se podíváte do zrcadla. Jeho výzkum ukazuje, že při pocitech hněvu nás naše mysl vede k sebeubližování.

Jaký je rozdíl mezi vysokým a ještě vyšším IQ?

Výsledky v testech obecné inteligence velmi dobře předpovídají úspěšnost v zaměstnání a ve škole. Přesto je jejich využití i v těchto kontextech kritizováno a mnoho psychologů raději spoléhá na jiné metody, které jsou ve skutečnosti méně užitečné a často i nákladnější či časově náročnější. Jedním z argumentů proti používání testů inteligence je, že od určité úrovně již úspěšnost nepředpovídají. To znamená, že od určité hranice je již jedno, zda vyberete uchazeče náhodně či použijete k volbě výsledek v testu. Kdyby tato hranice odpovídala například IQ 125, pak by z hlediska inteligence nemělo být důležité, jestli má uchazeč IQ 130 nebo 160.  Graficky by tento vztah vypadal zhruba takto:

Lítost lze vyjádřit i elektrickým šokem

V dřívějším článku jsme se seznámili s výzkumem, který ukazoval, že lze pocit viny zmírnit fyzickým utrpením. Může mít sebetrýznění prováděné při prožitku viny i jiný význam? Může sloužit například jako signál pro ostatní, že viník svého činu lituje? To se rozhodl zjistit v novém výzkumu Rob Nelissen.

Proč nedokážeme odhadnout, jak se budeme cítit?

Při odhadu emočních reakcí na budoucí události dělají lidé chyby. Voliči politika, který prohrál ve volbách, se necítí tak špatně, jak odhadovali před volbami. Podobně studenti ve vztahu považují rozchod takřka za konec světa. Ten však k údivu zúčastněných nenastává, i když se vztah skutečně stane minulostí. Nepříjemné události nemají obvykle takový dopad, jaký je jim přikládán před tím, než se přihodí. Když přemýšlíme o svých reakcích na prohru oblíbeného politika, neuvažujeme o tom, že náš život zůstane takřka nezměněn. Ráno se bude vstávat stejně nepříjemně, jídlu se chuť nezmění a práce bude stejně zábavná jako kdykoli jindy. Stejně tak opomíjíme práci našeho psychologického imunitního systému. Ten bojuje s nepříjemnými myšlenkami podobně jako klasický imunitní systém s tělesnými chorobami. Jeho dílem je, že se nenáviděný politik po výhře ve volbách nezdá nakonec tak špatný a že se milovaná osoba po ukončení vztahu přestává jevit tak idylicky.

Proč číst knihy dvakrát?

Pravděpodobně se vám už stalo, že vám někdo prozradil před dočtením závěr románu nebo zápletku filmu před jeho vlastním shlédnutím. Je také celkem možné, že vás tím příliš nepotěšil, protože jste si mysleli, že vám zkazil zážitek z překvapivého rozuzlení. Kazí ale znalost zápletky potěšení z filmu či knihy skutečně? Jonathan Leavitt a Nicholas Christenfeld se to rozhodli prověřit.

Peníze a my V - Jak zaplatit za laskavost?

Představte si, že si domů pozvete na večeři návštěvu. Po večeři jeden z hostů poděkuje za skvělé jídlo, vytáhne peněženku a bude se vám snažit zaplatit za vaši námahu. Nejspíše stejně jako já cítíte, že taková situace by nebyla vůbec příjemná, protože placení za večeři se do této společenské situace nehodí – zatímco přinést třeba víno je v pořádku. Takto bizarní situace se běžně nestávají, občas se však například stane, že po kamarádovi chcete nějakou laskavost a přemýšlíte, jak se mu odvděčit. Co se přihodí, když do původně přátelského kontraktu vstoupí peníze, zkoumali Heyman a Ariely.

Peníze a my IV – Mušle, peníze a chameleoni

Pravidelní čtenáři Drátěné opičky již vědí, že se lidé při rozhovoru navzájem automaticky napodobují. Vědí také, že toto napodobování slouží mimo jiné k tomu, aby si konverzující lépe rozuměli, a že jeho důsledkem může být jejich větší vzájemná náklonnost. V novém výzkumu se ukázalo, že vše je o něco složitější.

Peníze a my III – Hladoví po penězích

Moderní peníze nemají samy o sobě takřka žádnou hodnotu. Jedná se pouze o kousky papíru či kovu, které by byly pramálo užitečné, kdyby se nedaly vyměnit za něco jiného. Peníze bychom tedy měly vydělávat kvůli tomu, že za ně můžeme něco koupit, ať už je to auto, kniha nebo třeba klobouk. Přesto pro mnoho lidí slouží jako cíl sám o sobě a vytrácí se pro ně význam peněz jako prostředku směny. Čtveřice vědců vedená Barbarou Briers se před několika lety rozhodla zkoumat jedno možné vysvětlení. Podle nich mohou peníze sloužit jako odměna přímo, a to navíc stejným způsobem jako jídlo. Důvodem může být to, že zatímco dříve bylo jídlo nejdůležitějším zdrojem, dnes jím jsou peníze. Mentální procesy využívané pro zpracování informací týkajících se jídla tak byly dle autorů podobně využity také u peněz.

Peníze a my II – Cena bohatství

Představte si, že jste vyhráli spoustu peněz. Najednou můžete jezdit luxusním autem, jíst v nejlepších restauracích a létat na dovolenou do exotických zemí. Budete si po takovýchto zkušenostech stále stejně užívat drobných radostí? Budete mít po ochutnání různých kulinářských delikates stále stejný požitek z obyčejné čokolády? Výzkum z minulého roku naznačuje, že nikoli.