pátek 31. května 2013

Tržní ekonomika dělá z lidí vrahy – Zn.: Již za 5 eur.


Myšlenka, že tržní prostředí může vést k úpadku morálních hodnot, není nijak originální. Otázkou je, jak tuto intuitivně přitažlivou hypotézu vědecky zkoumat. Jde o to, že v běžném životě instituce (jako např. trh) a hodnoty vznikají a vyvíjejí se společně a zároveň v interakci s nejrůznějšími dalšími faktory, což znemožňuje určit, jestli je právě trh příčinou morálního úpadku.
 
Naštěstí existuje přebytek laboratorních myší (které z nejrůznějších příčin nebyly vhodné pro plánované biologické výzkumy – např. u nich nedošlo k požadované genetické mutaci) a přebytek grantových prostředků (alespoň v Německu). Díky tomu mohli výzkumníci Armin Falk a Nora Szech z univerzit v Bonnu a Bambergu zkoumat vliv tržního prostředí na morální hodnoty v kontrolovaných laboratorních podmínkách.

V každé variantě jejich základního experimentu šlo o volbu mezi a) životem jedné myšky a nezískáním finanční odměny, a b) usmrcením myšky a získáním odměny. Pokud se ti citlivější z vás hrozí nad neetičností výzkumu, při kterém umírají nevinná zvířátka, můžete zůstat klidní – jelikož se jedná o výše zmíněné „přebytky“, byli by všichni hlodavci usmrceni tak či tak (ubytování a strava pro jednu myš po dobu jejího očekávaného dožití, tj. 2 roky, je relativně nákladnou záležitostí). Naopak ty šťastnější myšky, jejichž probandi raději oželeli finanční odměnu, byly před tímto osudem zachráněny, jelikož jim výzkumníci péči na další dva roky zaplatili. (O původním osudu myší se účastníci dozvěděli až po skončení experimentu, takže během něj rozhodovali pouze o životě a smrti myšky, a ne o záchraně myši určené na smrt.)

Jak ale můžeme pomocí zabíjení myší zkoumat vliv trhu na morálku? Falk a Szech to udělali srovnáním podílů účastníků ochotných zabít myš výměnou za získání finanční odměny (10 eur nebo méně) v tržních a ne-tržních podmínkách rozhodování. Pokud by byl podíl v obou typech situací stejný, tržní prostředí nejspíš na morální hodnoty žádný vliv nemá. Pokud se ale v tržním prostředí ochota zabíjet pro peníze zvýší, můžeme tento výsledek interpretovat jako úpadek morálních hodnot způsobený trhem. Výsledek lze vidět na grafu níže. V „individuální“ (tj. ne-tržní) situaci je myš za 10 či méně eur ochotných zabít asi 40% osob, zatímco ve dvou tržních podmínkách (trh se dvěma či s vícero účastníky) se tento podíl zvedl na 70 – 75%.

 
Ne-tržní skupina (celkem 124 lidí) byla postavena před jednoduchou volbu ze dvou možností – a) přežití myši a žádná odměna a b) smrt myši a získání 10 eur.  V této situaci bylo 46% subjektů ochotných myš pro peníze zabít. Podobně velká část probandů (43% z 96 lidí) byla ochotna myš za 10 eur zabít i v jiné verzi experimentu, v níž nebyla částka 10 eur pevně dána, ale účastníci mohli z nabídky rostoucích částek sami zvolit, jestli by za ni již byli ochotni nechat myš umřít. Následně byla jedna částka náhodně zvolena a příslušné rozhodnutí vykonáno. Zdá se tedy, že při individuálním rozhodování v netržním prostředí má stabilně zhruba pro polovinu studentů porušení morálního imperativu „nezabíjej“ vyšší cenu než 10 eur. Co se ale stane s touto morální hodnotou, když do hry vstoupí trh?

V první tržní skupině se probandi rozhodovali o smrti a penězích v podmínkách trhu se dvěma účastníky. Účastníkovi v roli prodávajícího byla stejně jako osobám v ne-tržní skupině svěřena myš a zároveň mu bylo umožněno stanovit cenu, za kterou je ochoten nechat myš zabít. Druhý účastník – kupující – dostal k dispozici 20 eur, z nichž mohl libovolnou částku nabídnout prodávajícímu. Kupující a prodávající potom mohli smlouvat a pokud obchod proběhl (tj. obě strany se domluvily na určité ceně), kupující dostal 20 eur mínus smluvenou cenu, prodávající dostal smluvenou cenu a myš byla zabita. Pokud se ale účastníci nedomluvili, nikdo nedostal žádné peníze a myš přežila. Prodávající byl vlastně ve velice podobné situaci, jako byla pokusná osoba ve variantě s volbou z nabídky částek popsané výše. Čekali bychom proto, že necelá polovina prodávajících bude požadovat minimálně 10 eur – možná i více, když uvážíme, že pro kupujícího je lepší zaplatit i 19 eur a získat tak alespoň euro pro sebe, než nezískat nic.

Ve skutečnosti ale bylo v této variantě za cenu rovnou nebo nižší než 10 eur ochotných myš zabít až 72% prodávajících (z celkového počtu 36). Prakticky stejné výsledky přinesla i další tržní varianta, kde bylo na jednom trhu s podobnými pravidly jako výše vždy devět prodávajících a sedm kupujících (z 54 prodávajících akceptovalo 10 eur a méně  76%  – kupujících bylo přitom v každé skupině o dva méně, takže všichni prodávající ani prodat nemohli a jde proto o dolní odhad jejich ochoty zabíjet pro peníze).

Pro zajímavost – ve výše zmíněné ne-tržní variantě s volbou z nabídky různě vysokých částek bylo 72% účastníků ochotných zabíjet až pro odměnu ve výši 47,5 eura. Průměrná smluvená cena v tržním prostředí s vícero účastníky byla pouze 5,1 euro – za takto nízkou částku ale bylo v ne-tržní situaci ochotných myš zabít pouze 34% účastníků.

Z experimentů tedy plyne, že v tržním prostředí se větší část účastníků rozhodne zachovat nemorálně (tj. porušit morální příkaz „nezabiješ!“) a dokonce za menší finanční odměnu, než pokud se rozhodují individuálně.

A jaká jsou dle autorů možná vysvětlení pozorovaného jevu? V první řadě je rozhodnutí na trhu výsledkem dohody dvou lidí, čímž dojde k rozdělení odpovědnosti a tudíž i snížení pocitů viny. Na trzích s více účastníky se navíc nabízí úvaha, že i když se já zachovám morálně, je tady spousta dalších, kteří to neudělají, a svět tak nebude lepším místem – pouze já budu o několik eur chudší. V druhé řadě na trhu lidé pozorují dodržování sociálních norem ostatními. Když například vidí nízké nabídky druhé strany, mohou upravit své vlastní hodnocení morální nepřípustnosti. V neposlední řadě může tržní prostředí, podobně jako peníze obecně (viz zde na DO), zaměřovat pozornost lidí na materialistické a finanční aspekty, navozovat sobecké chování a odvádět pozornost od morální dimenze rozhodování.

Ačkoliv to popsaný výzkum přímo nedokazuje, již samotná existence trhu může být (relativně silným) signálem morální nezávadnosti daného jednání. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje význam a užitečnost tržního mechanismu jako takového – je ale důležité dobře zvážit, v jakých různých oblastech ho budeme zavádět. Rozhodování o životě a smrti se nezdá být úplně ideální oblastí.

-- Marek Vranka

Falk, A., & Szech, N. (2013). Morals and Markets. Science, 340, 707–711. [abstrakt]
 

1 komentář:

  1. http://2.bp.blogspot.com/-AG1CQPQ-8Rc/TwDIkVVuUmI/AAAAAAAAAQ8/15RJORdcSUM/cute%2Bmouse%2B002.jpg :)

    OdpovědětVymazat