úterý 16. října 2012

Pamatujete si, jak vám jako dětem bylo špatně z vajíčkového salátu? Ne… anebo vlastně ano?

Lidská paměť je nestálá. Vzpomínky se mění s každým vybavením, proto zvláště ty staré, které mají svůj počátek v dětství, jsou náchylné k nejrůznějším zkreslením. Tak je například možné barvitým popisem vytvořit vzpomínku na událost, která se nestala, jak o tom už psal Štěpán. V experimentu, který zde popisuji, zašli vědci ještě o kousek dál: rozhodli se zjistit, zda falešné vzpomínky mohou dlouhodobě ovlivňovat chování. U účastníků výzkumu vytvořili přesvědčení, že jim jako malým dětem bylo špatně z vajíčkového salátu, a pak v několika následujících setkáních sledovali, zda tato sugesce ovlivňuje jejich stravovací preference.

Výzkumníci nejprve v rámci několika dotazníků zjistili, zda respondenti skutečně nezažili událost, kdy jim jako dětem bylo špatně z vajíčkového salátu. Dále bylo zjišťováno, jak moc mají tento pokrm rádi.

O týden později byli respondenti pozváni znovu. Bylo jim sděleno, do kterého „profilu jídelních zážitků z dětství“ byli počítačem zařazeni na základě dat sebraných z dotazníků. Mezi různými obecnými charakteristikami (například že měli rádi, když spolužáci nosili do školy sladkosti), bylo části respondentů řečeno, že se jim jako dětem udělalo špatně z vajíčkového salátu. Kontrolní skupinu tvořili respondenti, kteří tuto falešnou informaci neobdrželi. Poté účastníci znovu vyplnili dotazníky, ve kterých byla sledována změna přesvědčení, že se daná událost s vajíčkovým salátem stala. Zejména ale výzkumníci sledovali, zda se nějak změnila preference pro tento pokrm. Respondenti také uváděli, zda mají na událost s vajíčkovým salátem konkrétní vzpomínku, anebo zda jsou alespoň přesvědčeni, že se stala. Pro své stanovisko měli vždy uvést konkrétní detaily (v případě vzpomínky) nebo jej jinak zdůvodnit (pokud byli přesvědčeni, že se událost stala). Poté následoval falešný debriefing a „za odměnu“ nabídli výzkumníci účastníkům občerstvení, kde byly mimo jiné připraveny také sendviče s vajíčkovým salátem. Výzkumníci samozřejmě zaznamenávali, které sendviče účastníci konzumovali.

Po čtyřech měsících byli respondenti kontaktováni výzkumníkem jiné laboratoře s nabídkou účasti na chuťovém testu. Měli ohodnotit vzhled, vůni, chuť a preferenci pěti druhů limonád a pěti druhů sendvičů. Rovněž měli uvést, jak moc je mají osobně rádi. Mezi hodnocenými druhy sendvičů pochopitelně nechyběl ani sendvič s vajíčkovým salátem. Po skončení testu dostali respondenti nabídku zkonzumovat zbylé potraviny, jinak že by byly vyhozeny. Konzumace jednotlivých účastníků byla opět zaznamenávána. Na závěr respondenti vyplnili dotazníky a byla jim sdělena podstata výzkumu. Žádný z účastníků si nemyslel, že se jednalo o související výzkumy.
Výsledky tohoto experimentu ukazují, jak snadno jsou lidé ochotni přijmout nepravdivé přesvědčení: po obdržení výsledků o zařazení do „profilu jídelních zážitků z dětství“ část respondentů skutečně věřila, že se jim jako dětem udělalo z vajíčkového salátu špatně, a uvedli také mnohem nižší preferenci tohoto pokrmu, než při prvním setkání před sugescí. Padesát osm účastníků zůstalo i po sugesci přesvědčeno, že se jim událost nestala. Pět respondentů, kteří již při prvním setkání uvedli, že se jim tato událost stala a potvrdili to i jejich rodiče, bylo z výzkumu vyřazeno. Nehledě na své přesvědčení, však všichni tito účastníci při druhém setkání snědli mnohem méně sendvičů s vajíčkovým salátem, než kontrolní skupina. Jak ukazuje graf, nebyl přitom rozdíl mezi těmi přesvědčenými a nepřesvědčenými. To autoři vysvětlují efektem nákazy: všichni tito respondenti si mohli představit, jaké to je, když je člověku špatně z vajíčkového salátu. Proto na něj bezprostředně po sugesci neměli chuť ani ti, kteří nebyli přesvědčeni o tom, že jim z něj v dětství bylo špatně.
Při třetím setkání (tedy po čtyřech měsících) se chuťového testu zúčastnilo 35 přesvědčených, 54 nepřesvědčených a 50 účastníků z kontrolní skupiny. Zde se objevil významný rozdíl v konzumaci: zatímco přesvědčení účastníci vajíčkové sendviče téměř nejedli, účastníci z kontrolní skupiny a nepřesvědčení jich snědli mnohem více (viz graf).

 
Tento experiment ukazuje na přetrvávající efekt sugesce a její vliv na chování. Autoři studie rovněž uvažují, zda by se podobná metoda nedala využít například při léčbě obezity. Nevím, zda by v takovém případě nevznikaly etické problémy, nicméně je zjevné, že se před svou pamětí musíme držet na pozoru.
 
-- Eva Literáková
Geraerts, E., Bernstein, D. M., Merckelbach, H., Linders, C., Raymaekers, L., & Loftus, E. F. (2008). Lasting false beliefs and their behavioral consequences. Psychological Science, 19, 749-753. [pdf / abstrakt]


2 komentáře:

  1. A jak konkrétně by se například metoda dala využít při léčbě obezity?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Například tak, že by člověk prošel sugescí, že se mu z určitého vysokokalorického jídla udělalo v dětství špatně - měl by pak podle tohoto výzkumu mít menší tendenci ho konzumovat.
      Ten etický problém je v tom, že by ten člověk pravděpodobně věděl pouze to, že prochází léčbou, v rámci které by mu však byly předkládány nepravdivé informace.

      Vymazat