pátek 2. prosince 2011

Lidé věří, čemu věřit chtějí

Zaujala vás někdy tvrdohlavost, s jakou někteří lidé stojí za svými favorizovanými názory, i přes hromadící se množství informací, které svědčí v jejich opak? Důvodů tohoto jevu může být více. Lidé mají například tendenci vykládat si nové informace v souladu s již dříve utvořenými schématy. Pokud například bůh neztrestá svět kataklysmatem, jenž stoupenci nějaké obskurní sekty očekávají, názory sektářů mohou s trochou mentální ekvilibristiky zůstat nenarušeny. Není totiž příliš těžké vybájit si nějaké alternativní vysvětlení v rámci původního světonázoru – bůh je milosrdný, víra sektářů lidstvo zachránila apod. Interpretace nových informací však může být závislá i na motivaci člověka. A přesně tím se zabýval výzkum trojice vědců publikovaný v časopise Psychological Science.
Autoři pro studii vybrali 36 lidí, kteří v dotazníku uvedli, že budou mít pravděpodobně v budoucnu děti a že souhlasí s tím, že je lepší vychovávat děti doma, než je dát do jeslí. Tito vybraní účastníci byli následně rozděleni do dvou skupin podle toho, jestli měli v úmyslu děti v budoucnu do jeslí dát, nebo nikoli. Skupina, která měla v plánu umístit své ratolesti do jeslí i přesto, že se domnívala, že jesle nejsou pro děti ideální, měla konflikt mezi svým úmyslem a názorem (budeme ji tedy dále nazývat jako skupinu v konfliktu). Výzkumníky zajímalo, jak se tento konflikt projeví v hodnocení nových informací.
Pokusné osoby tedy dostaly popis dvou studií srovnávajících jesle s domácí výchovou. Studie se lišily v použitých metodách. Jedna studie zúčastněné děti rozdělila náhodně tak, že polovina šla do jeslí a polovina zůstala doma. Druhá studie porovnávala dvě existující skupiny dětí z jeslí a z domácí výchovy. Ty přitom byly vybrány tak, aby byly statisticky srovnatelné v určitých relevantních charakteristikách. U poloviny pokusných osob první studie zjistila, že jesle jsou pro děti lepší než domácí výchova, a druhá nalezla výsledky opačné. U druhé poloviny pokusných osob byly výsledky studií obrácené. Obě skupiny tedy obdržely popis dvou studií, z nichž jedna tvrdila, že pro děti jsou lepší jesle, a druhá svědčila ve prospěch domácí výchovy. Mezi skupinami se lišil popis metod použitých v těchto studiích.
Vědci chtěli nejprve zjistit, jaký má konflikt názoru a úmyslu vliv na hodnocení metod použitých ve studiích. Zeptali se tedy účastníků výzkumu na to, jestli si myslí, že je lepší náhodné přiřazení do skupin nebo výběr dětí se statisticky srovnatelnými charakteristikami. Dále je nechali uvést silné a slabé stránky obou studií. Nakonec se jich otázali, nakolik si myslí, že je každá studie přesvědčivá. Tyto tři ukazatele spolu souvisely, a tak je výzkumníci shrnuli do jednoho ukazatele měřícího celkové hodnocení kvality studie.
Ukázalo se, že hodnocení kvality studií závisí na motivaci hodnotících. Ti, kteří byli v konfliktu, hodnotili lépe kvalitu studie znáhodňující děti než kvalitu druhé studie v případě, že její výsledek svědčil ve prospěch jeslí (kam tito účastníci chtěli umístit své děti). V případě, že její výsledek favorizoval domácí výchovu, hodnocení kvality obou studií bylo stejné. Skupina, která v konfliktu nebyla, vnímala naopak kvalitu studie znáhodňující děti o něco hůře v případě, že svědčila pro lepší výsledky jeslí. V opačném případě hodnotily kvalitu obou studií taktéž stejně.
Lidé tedy posuzovali kvalitu studií podle toho, jak se jim hodily jejich výsledky. Autory zajímal dále vliv těchto studií na názor o tom, zda jsou pro děti lepší jesle nebo domácí výchova. Nechali tedy pokusné osoby hodnotit, jaké místo pobytu dětí je lepší na škále od 1 (jesle) do 9 (domácí výchova). Tato škála byla použita již při výběru pokusných osob do výzkumu. Autoři tak mohli porovnat hodnocení obou skupin před a po studii. Výsledky lze nalézt v grafu zde:



Jak lze z grafu vyčíst, skupina bez konfliktu své hodnocení změnila pouze nepatrně. Oproti tomu skupina v konfliktu své hodnocení zásadně změnila a přestala považovat jesle za podřadnou alternativu domácí výchovy.
Výzkum tedy ukázal, že si lidé vykládají nové informace v závislosti na své motivaci. Taktéž kvalitu studií hodnotí tak, jak se jim to hodí. Příklady tohoto jevu z reálného života není těžké nalézt. Stačí vzpomenout na velké množství alternativních léčebných metod, u nichž bylo opakovaně prokázáno, že nefungují lépe než placebo a jejichž účinnost zastánci přesto stále neúnavně obhajují. Stejně tak si můžeme připomenout zastánce kreacionismu nebo přívržence různých konspiračních teorií. Abychom nechodili daleko od domu, je možné, že stejný jev může alespoň z části stát za neutuchávající popularitou pochybných psychodiagnostických metod, psychoterapeutických postupů či psychologických teorií. Samozřejmě všechny tyto problémy jsou složitější a výsledek této studie naznačuje pouze jeden z procesů, na nichž může vytrvalost některých názorů spočívat.
Abychom nespadli do pasti, na kterou studie upozorňuje, je třeba dodat, že pokusné osoby nebyly do skupiny v konfliktu a bez konflitku náhodně přiřazeny. Rozdíl v jejich výsledcích tak může být potenciálně způsoben i nějakou jinou vlastností, kterou sdílejí osoby v rámci jednotlivých skupin, než je konflikt mezi názorem a úmyslem (a z něho vyplývající motivace vysvětlovat určitým způsobem výsledky předložených studií).
-- Štěpán
Bastardi, A., Uhlmann, E. L., & Ross, L. (2011). Wishful Thinking: Belief Desire, and the Motivated Evaluation of Scientific Evidence. Psychological Science, 22, 731-732. [abstrakt]

Žádné komentáře:

Okomentovat