Peníze a my V - Jak zaplatit za laskavost?

Představte si, že si domů pozvete na večeři návštěvu. Po večeři jeden z hostů poděkuje za skvělé jídlo, vytáhne peněženku a bude se vám snažit zaplatit za vaši námahu. Nejspíše stejně jako já cítíte, že taková situace by nebyla vůbec příjemná, protože placení za večeři se do této společenské situace nehodí – zatímco přinést třeba víno je v pořádku. Takto bizarní situace se běžně nestávají, občas se však například stane, že po kamarádovi chcete nějakou laskavost a přemýšlíte, jak se mu odvděčit. Co se přihodí, když do původně přátelského kontraktu vstoupí peníze, zkoumali Heyman a Ariely.

Ve svém výzkumu vychází z toho, že pokud od někoho chcete pomoci, může se celá tato událost odehrát v zásadě dvěma způsoby. V prvním případě vám někdo pomůže z altruismu a vše se tedy odehraje v rámci společenského kontraktu. Pokud pak dostane něco za odměnu, nebudou to peníze. V druhém případě vám někdo pomůže za úplatu, tedy proto, že mu za jeho pomoc dáte jasně definovaný peněžní obnos. Autoři předpokládali, že druh odměny zásadně ovlivní motivaci a výkon pomáhajícího. Pokud se vše odehraje v rámci společenského kontraktu, pak odměna, kterou dostane, nebude hrát roli v tom, jaký výkon odvede (nebude tedy důležité, zda dostane jednu tyčinku za 10 korun nebo malou bonboniéru za 100). Pokud ovšem bude za svůj výkon zaplacen, pak výše odměny bude hrát roli (přičemž předpoklad je zřejmý: za 10 Kč se nikdo nepředře; za 100 Kč sice také ne, ale odvede více práce).

Pokusné osoby měly za úkol na počítačové obrazovce přetáhnout myší tolik šedivých kruhů z levé strany obrazovky na pravou, kolik za 3 minuty zvládly. Tato úloha byla záměrně nesmyslná, aby byla vyloučena možnost, že by mohla být samotná činnost pro někoho zábavná a jeho motivace tak ovlivněna nekontrolovanými faktory. Celkem byly pokusné osoby rozděleny do pěti skupin. Kontrolní skupina nedostala za svou účast v experimentu žádnou odměnu, a ani při celém experimentu nebylo zmíněno, že by nějakou odměnu měla dostat. Další dvě skupiny obdržely peníze. Jedna skupina obdržela deset centů, zatímco druhá čtyři dolary. Zbylé dvě skupiny za svou účast dostaly sladkosti. Jedna obdržela pět malých bonbonů (s tržní hodnotou deset centů), zatímco druhá jich obdržela téměř čtvrt kilogramu (což cenou odpovídá přibližně čtyřem dolarům). Tržní hodnoty sladkostí nebyly nikde uvedeny. Všechny tyto odměny dostaly pokusné osoby předtím, než začaly cokoliv dělat. Jejich výkon tedy nebyl nijak ohodnocen a odměna na něm nijak nezávisela. Experimentátory zajímalo, jak se na jejich výkonu druh odměny projeví.

Jak je z grafu patrné, výsledky byly v souladu s hypotézou. Pokud pokusné osoby dostaly sladkosti, nebyl jejich výkon ovlivněn tržní hodnotou sladkostí a odpovídal výkonu pokusných osob, které nedostaly vůbec nic. Pokud však odměnou byly peníze, pak se výše obnosu zásadně podepsala na odevzdaném výkonu – za $0.1 byl předvedený výkon dost slabý, zatímco za $4 se téměř vyrovnal výkonu těch, které za svou námahu nedostaly nic.

V dalším experimentu měly pokusné osoby za úkol řešit matematické úlohy. Nejdříve jim byly dány čtyři lehké a poté pátá, která neměla řešení. Tentokrát byla sledovaná veličina čas – za jak dlouho pokusná osoba snahu o vyřešení úlohy vzdá. Pokusné osoby byly opět rozděleny do stejných pěti skupin, tentokrát ovšem s malou změnou. Pokud byla odměnou za účast v experimentu sladkost, bylo jasně uvedeno, jaká je její cena. Hodnoty sladkostí opět odpovídaly výši finanční odměny, kterou obdržely další dvě skupiny. Autoři předpokládali, že pokud se do původně společenského kontraktu vplíží peníze, „převáží“ nad altruismem a lidé se pak již budou chovat, jako kdyby daná situace nebyla společenským kontraktem.

Přesně to se stalo. Jak je vidět z grafu výše, pokud byla cena sladkosti jasně uvedena, nebyl žádný významný rozdíl mezi snahou těch, kteří byli odměněni sladkostí a těch, kteří přímo penězi. Stejně jako v předchozím experimentu byla snaha pokusných osob podobná u skupin s vysokou odměnou a bez odměny. Oproti tomu skupiny s nižší odměnou vzdaly neřešitelnou úlohu v průměru dříve.

Zjevné ponaučení je to, že pokud od kamarádů či známých budete někdy potřebovat pomoc, bude lepší spoléhat na jejich altruismus, než jim vnucovat peníze – a pokud byste se cítili provinile, že jste jim nic nedali, pak se můžete „vyvinit“ koupí nějakého daru. Ten by totiž neměl změnit povahu celé společenské interakce. Je ovšem důležité si uvědomit, že i dražší dary v tomto experimentu byly zhruba přiměřené hodnoty. Bylo by zajímavé zjistit, zda luxusní zboží, u kterého je jeho předraženost záměrně zdůrazňována, automaticky nevyvolává podobné reakce jako peníze. Až se tedy budete chystat dát své milence kabelku od Louise Vuittona či milenci hodinky od Patek Philippe, dobře zvažte, zda se vám to nemůže vymstít.

-- Marek

Poznámka: Tento výzkum a řada dalších je hezky popsána v knížce jednoho z autorů: Jak drahé je zdarma? V originále je skvělá (a dostupná například v univerzitní knihovně UK), podle recenzí na internetu se i překlad povedl.

Heyman, J. & Ariely, D. (2004). Effort for Payment. Psychological Science, 15, 787-793. [pdf / abstrakt]