Pravidelní čtenáři Drátěné opičky již vědí, že se lidé při rozhovoru navzájem automaticky napodobují. Vědí také, že toto napodobování slouží mimo jiné k tomu, aby si konverzující lépe rozuměli, a že jeho důsledkem může být jejich větší vzájemná náklonnost. V novém výzkumu se ukázalo, že vše je o něco složitější.
Nyní se můžete překvapeně ptát, co má automatické napodobování při rozhovoru společného s penězi. Nebudete již nejspíše tak překvapeni, že já budu té dobroty a vše hned vysvětlím.
Vliv napodobování na vzájemné sympatie mezi účastníky hovoru závisí na tom, jaká je jejich motivace. Pokud se oba navzájem chtějí sblížit, pak napodobování v tomto cíli pomůže. Nicméně pokud si chce některá z hovořících osob zachovat nezávislost a po sblížení nebaží, pak napodobování rozhodně není cestou, jak si získat její náklonnost. Nyní se již dostáváme k penězům, které mohou motivaci ovlivnit. Jak jsme již psali dříve, aktivace pojmu peněz v mysli způsobuje touhu po samostatnosti. Ta se může projevovat například neochotou zažádat o pomoc, neochotou pomáhat nebo také preferencí větší fyzické vzdálenosti od druhé osoby. Pokud tedy bude v mysli osoby aktivován koncept peněz, měla by tato osoba vnímat napodobování spíše negativně než pozitivně, neboť pro ni bude znamenat ohrožení nezávislosti. A přesně toto se snažila trojice vědců v novém výzkumu ověřit.
Účastníci studie nejprve vyplňovali na počítači dotazník. Jeho obsah nebyl důležitý – klíčové bylo pozadí zobrazené na monitoru. To u poloviny pokusných osob zobrazovalo bankovky za účelem aktivace pojmu peněz v mysli. Druhá polovina pokusných osob měla na monitoru neutrální, i když podobně ošklivé, pozadí. Posuďte sami:
Následně účastníci studie hovořili deset minut s pomocníkem výzkumníků, který po polovině z nich napodoboval s mírným zpožděním gesta a postoje. Celkově tak byly pokusné osoby rozděleny do čtyř skupin. Všechny skupiny měly po hovoru s pomocníkem výzkumníků ještě dva úkoly. V prvním jim mělo být prezentováno slovo (ve skutečnosti nesmyslně seřazených pár písmen) po dobu sedmnáct tisícin sekundy. Tj.tak, aby jej nebylo možné postřehnout. Po zobrazení „slova“ měly pokusné osoby za úkol vybrat ze čtyř nabídnutých slov to, které před tím viděly. Účelem tohoto úkolu bylo zjistit, jestli pociťují nějaké ohrožení. V polovině z dvanácti pokusů tak bylo mezi čtyřmi nabízenými slovy nějaké slovo spjaté s ohrožením. Měřeno bylo, kolikrát si účastníci výzkumu vybrali takovéto slovo. Ti, kteří pociťovali ohrožení, by při tom měli volit více slov s ohrožením spjatých.
V rámci druhého úkolu měly pokusné osoby hodnotit, jak sympatický byl pomocník výzkumníků a jak rády by s ním strávily více času. Hodnocení na těchto dvou škálách spolu silně souviselo, a tak je výzkumníci zprůměrovali. Výsledné hodnocení na této škále lze vidět na následujícím grafu (škála od 1 – nejmenší sympatie, do 7 – největší sympatie; úsečky značí standardní chyby průměrů):
Jak lze z grafu vypozorovat, na pokusné osoby, které měly na pozadí mušle, fungovalo napodobování obvyklým způsobem. Tj. napodobované osoby hodnotily pomocníka výzkumníků pozitivněji než ty nenapodobované. Nicméně to je pouhá replikace předchozího výzkumu. Zajímavější je vliv napodobování na účastníky výzkumu s pojmem peněz aktivovaným v mysli. U nich mělo napodobování vliv obrácený. To znamená, že pomocník byl lidem méně příjemný v případě, že je napodoboval.
Můžeme si vzpomenout, že dle úvahy autorů výzkumu by měly napodobované osoby s aktivovaným pojmem peněz zažívat ohrožení své nezávislosti. A vskutku tato skupina vybírala v prvním úkolu více slov spjatých s ohrožením než skupina nenapodobovaná (2,4 oproti 1,5). U těch, co měli na pozadí mušle
,byl efekt napodobování obrácený. Napodobovaná skupina tak zvolila méně slov spjatých s ohrožením než skupina nenapodobovaná (0,8 oproti 1,6).
Výzkum je pěknou ukázkou toho, jak se může projevovat touha po nezávislosti vyvolaná penězi. Ukazuje také, jak pouhá změna pozadí na monitoru může ovlivňovat lidskou komunikaci. Nakonec také demonstruje, že napodobování druhého při rozhovoru nemusí vždy vést pouze k sblížení, jak by se mohlo zdát z předchozích výzkumů.
-- ŠtěpánLiu, J., Vohs, K. D., & Smeesters, D. (2011). Money and Mimicry: When Being Mimicked Makes People Feel Threatened. Psychological Science, doi: 10.1177/0956797611418348. [pdf / abstrakt]
Žádné komentáře:
Okomentovat