pátek 22. dubna 2011

Z pozice moci

Různých rad a poučení o neverbální komunikaci je všude plno. Většina se jich týká toho, co značí určitý postoj, gesto, dotek či pohled o člověku, který ho provedl. Existuje však i jiný přístup k neverbální komunikaci. Nemusíme se ptát, co z ní lze o člověku vyčíst, ale jak ho ovlivňuje. Místo toho, abychom se zajímali, jak drží tělo ten, kdo má moc, se můžeme ptát, jak lidi ovlivňuje držení těla běžně spjaté s mocí. Přesně to udělali Dana Carney s kolegy ve výzkumu publikovaném minulý rok v časopise Psychological Science.
Autoři rozdělili účastníky výzkumu na dvě skupiny. První skupina měla být po jedné minutě ve dvou různých pózách, které jsou obvykle spojovány s vysokou mocí. Druhá skupina měla být po stejnou dobu ve dvou pózách, které mají lidé spjaté s nízkou mocí. Konkrétně se pak jednalo u první skupiny o sed s nohama na stole a rukama za hlavou a postoj s roztaženýma rukama opřenýma o stůl (viz obrázky). Druhá skupina oproti tomu měla sedět s nohama na zemi a rukama v klíně a při druhé póze stát s překříženýma nohama a rukama objímajícíma sebe sama. Aby nebyli účastníci studie ovlivnění svým očekáváním, bylo jim řečeno, že se studie týká vlivu relativní úrovně srdce a senzoru EKG, který na ně byl připojen.
Pozice spojovaná s mocí
Pozice nespojovaná s mocí
Po pózování měli lidé z obou skupin uvést, nakolik se cítí mocní. Dále dostali dva dolary a bylo jim řečeno, že si je mohou buď nechat, nebo je vsadit s 50% možností výhry čtyř dolarů a 50% možností ztráty vsazených dvou dolarů. Vliv pózy se opravdu ve studii prokázal. Lidé z první skupiny se cítili mocnější a měli větší tendenci riskovat než lidé ze skupiny druhé. Zatímco 86% lidí, kteří byli v pózách spjatých s mocí, přijalo sázku, v druhé skupině sázku přijalo 60% lidí. Autoři šli nicméně dál a měřili lidem po pózování hladinu hormonů ve slinách. Zjišťovali tedy, jestli může dvouminutové držení těla ovlivnit množství vylučovaných hormonů. Konkrétně se zaměřili na testosteron, který je spjatý se snahou o zisk a udržení společenského postavení, a kortizol, který je spjatý se stresem. I zde našli autoři vliv předchozí pózy. Lidé z první skupiny měli po experimentu ve slinách více testosteronu a méně kortizolu než lidé z druhé skupiny.
Výzkum tedy celkově ukazuje vliv držení těla na pocity, chování a tělesný stav člověka. Pouhé dvě minuty v určité pozici stačily k tomu, aby se cítili lidé mocnější, více riskovali a změnila se jim hladina hormonů v těle. Člověk prožívající úzkost či pocit bezmoci si tedy nejspíše může alespoň z části pomoci tím, že si dá nohy na stůl.
-- Štěpán
Carney, D. R., Cuddy, A. J. C., & Yap, A. J. (2010). Power Posing: Brief Nonverbal Displays Affect Neuroendocrine Levels and Risk Tolerance. Psychological Science, 21, 1363-1368. [pdf]

2 komentáře:

  1. Tak už chápu, proč jsou nohy na stole v USA tak populární!

    Nicméně, nemohlo by to být tak, že ti, kteří pózují \"mocensky\", jsou jinak disponovaní fyziologicky, tj. mají vyšší produkci testosteronu, kortizolu atd., a tudíž se tomu odpovídajícím způsobem tak chovají a pózují...

    OdpovědětVymazat
  2. Dispozicí výsledky vysvětlit nelze. Účastníci byli náhodně rozdělení do dvou skupin, tj. dispozice (množství testosteronu a kortizolu, které mají normálně ve slinách) by měly být stejné u obou skupin. Autoři navíc zjišťovali rozdíl v hladině testosteronu a kortizolu před a po pózování, tj. navíc nejde ani o absolutní hladinu hormonů ve slinách, ale o její změnu.

    OdpovědětVymazat