Mnoho autorů, vědců, ale třeba i umělců tvrdí, že inspiraci pro vyřešení problému našli ve spánku. Salvador Dalí udájně s oblibou přes den podřimoval a věřil tomu, že je po probuzení z hlubokého spánku nejkreativnější. Vyvinul si proto zvláštní techniku, jak hluboký spánek poznat a nechat se z něj vzbudit. Když se šel přes den prospat, uvelebil se do svého křesla, vzal si do ruky lžičku (minci, klíče.. ) pod svou ruku na zem dal kovovou desku a odpočíval. Když usnul, jeho ruka po čase povolila sevření a hlukem, který vyvolalo spadnutí lžičky na plech, se probudil. Okamžitě poté tvořil. Zda mu to skutečně pomohlo, nebo by byl stejně úspěšný i bez toho, je otázkou. Nicméně jak demonstruje následující studie, spánek může skutečně při řešení problému pomoci.
Němečtí výzkumníci dali pokusným osobám tzv. Number reduction task (NRT). To je úloha, při níž dostane pokusná osoba zadanou osmičíselnou řadu čítající pouze čísla 1, 4 a 9. Úkolem je odvodit z této osmičíselné řady následující sedmičíselnou řadu. Postupuje se popořadě, zleva doprava a porovnávají se vždy dvě čísla. V prvním kole se porovnávají první dvě číslice, v následujících se pak porovnává poslední číslice z nové řady a následující číslice z řady předchozí. Pro „výpočet“ správných čísel jsou určena dvě pravidla: první pravidlo říká, že dvě stejná čísla mají jako výsledek stejné číslo; druhé pravidlo říká, že výsledkem dvou rozdílných čísel je to poslední třetí možné (např. 1 a 4 => 9; 4 a 9 => 1). Ačkoliv to tak možná nevypadá, je to poměrně jednoduché. V praxi to vypadá například takto:
Zadaná řada: 1 1 4 4 9 4 9 41. Kolo: porovnávají se první dvě číslice, podle prvního pravidla je tedy výsledkem číslo 1:
Zadaná řada: 1 1 4 4 9 4 9 4
Nová řada: 1
2. Kolo: porovnává se poslední číslice nové řady (1) a následující číslice staré řady (4). Podle druhého pravidla je tedy výsledkem číslo 9:
Zadaná řada: 1 1 4 4 9 4 9 4
Nová řada: 1 9
3. Kolo: porovnává se poslední číslice nové řady (9) a následující číslice staré řady (4). Podle druhého pravidla je tedy výsledkem číslo 1:
Zadaná řada: 1 1 4 4 9 4 9 4
Nová řada: 1 9 1
Výzkumníci dali tuto úlohu třem skupinám osob, každá čítala 22 jedinců. Bylo jim zdůrazněno, že je nezajíma celý nový řetězec, ale pouze poslední číslo. Důležité je, že řetězce, které zadávali, byly napsané tak, že poslední číslo nové řady bylo vždy stejné, jako druhé číslo v nové řadě. Pokud si toho respondent všiml, nemusel tedy zpracovat celou řadu, ale stačilo mu na vyřešení jenom prvních pár kroků.
Nejprve pokusné osoby zpracovávaly 3 bloky po 30 řetězcích a poté se 8 hodin věnovali různým „aktivitám“. První skupina osm hodin spala (od 23:00 do 07:00), druhá skupina byla přes noc vzhůru (od 23:00 do 07:00) a třetí skupina byla vzhůru přes den (od 11:00-19:00). Po osmi hodinách jim byly dány nové úkoly k vyřešení a bylo pozorováno, u kolika respondentů dojde ke vhledu do problému.
Ukázalo se, že zatímco u těch, kteří byli vzhůru, došlo ke vhledu u 5 z 22 participantů, u spících jednotlivců došlo ke vhledu u 13 z 22 účastníků experimentu. Zdá se, že na rčení, že při neúspěšném řešení problému je dobré se na další snahy vyspat, je skutečně něco pravdy.
-- Marek
Zdroj: Wagner, U., Gais, S., Haider, H., Verleger, R., & Born, J. (2004). Sleep inspires insight. Nature, 427(6972), 352–355.
Marku, je o tom, že pokud se člověk dobře vyspí, je odpočatý, je schopen se lépe soustředit, a tudíž mu to i lépe myslí. Je to běžná lidská zkušenost.
OdpovědětVymazatPo roce už je to asi jedno, ale přečetl jsem si design testu v původním článku a přijde mi důležité, že nejen že druhá číslice byla shodná se sedmou, ale druhá až čtvrtá byla zrcadlově shodná s pátou až sedmou (tedy druhá = sedmá, třetí = šestá, čtvrtá = pátá), to je totiž mnohem výraznější vzorec k povšimnutí.
OdpovědětVymazatOvšem jako matematik takový experiment můžu jen odsoudit, být tam já, tak i kdybych si toho vzorce povšiml, nemohl bych si být jist, že bude platit i u zbytku úkolů, abych to mohl zodpovědně \"obšlehnout\", musel bych dojít k hlubšímu vhledu týkajícímu se principů generování takových posloupností a verifikovat, že jsou všechny úkoly podle \"jednoho mustru\", což by pravděpodobně bylo výrazně náročnější než to vše otrocky spočítat.
Z věty \"The time point when a subject gained insight into this rule could be determined precisely because at this time he/she would begin to cut short sequential responding to confirm the final solution in advance.\" usuzuji, že respondenti po odhalení skrytého pravidla začali toto okamžitě používat.
To ale bohužel vypovídá zejména o tom (když to možná až příliš generalizuju), že má člověk tendenci spoléhat se na vzory a pravidla, která se mu zdají býti platnými bez ohledu na to, nakolik jim může objektivně důvěřovat.
Respondent, který si skrytého pravidla všiml po pěti řadách, by nejspíše klidně dalších sto vyplnil tak, že by spočítal druhou cifru a prohlásil ji za výsledek, přičemž od desáté řady mohlo pravidlo přestat fungovat, což by se dalo kdykoliv ověřit zkusmým přepočítáním.
Docela by mě zajímal takovýto výzkum - sto řad, pravidlo v prvních deseti... A kolik pokusných králíků by se nachytalo.
Zatímco výsledek \"Když se člověk vyspí, je vnímavější a schopný uvažovat komplexněji.\" mi nepřijde nijak objevný ani důležitý, ono mnohdy zcela iracionální spoléhání se na to, že \"vesmír má smysl a řád\" považuji za mnohem významnější jev.